články

Viceguvernér ČNB Oldřich Dědek (HN 25.11.02) označil Václava Klause za pomýleného za to, že označil brzký vstup středoevropských zemí do eurozóny za nerozumný.

Pan Dědek tvrdí, že jeho prointegrační uvažování se opírá o "bohaté empirické poznání, že měnová politika se řadí k oblastem, jejichž výkon je účelné provádět z nadnárodní úrovně." Naproti tomu Klaus v rozhovoru pro slovenské Hospodárske noviny, který přiměl pana viceguvernéra k reakci, uvedl, že si myslí, že "míra integrace slovenské ekonomiky a míra plnohodnotnosti jejího členství v EU nebude v r. 2006 v žádném případe tak vysoká, aby z účasti v měnové unii mohl vzejít jakýkoliv přínos."

Nikdo nemůže popřít, že zavedení eura má rozdílný vliv na jednotlivé země eurozóny. Rychleji rostoucí ekonomiky eurozóny jako např. Irsko dnes zažívají vyšší inflaci, než měly před zavedením eura. Naproti tomu stagnující německá ekonomika je nyní na pokraji deflace, přičemž jednotné nominální úroky v kombinaci s německou deflací brání Německu vymanit se z recese. Tyto rozdílné dopady plynou právě z ekonomické různorodosti evropské měnové unie. Stav nadměrné inflace nebo nadměrné nezaměstnanosti je standardním průvodním znakem měnové integrace nesourodých ekonomik.

Kdyby Česká republika používala místo koruny euro, ztratila by ekonomika měnový kurz jako přirozený vyrovnávací činitel toků peněz mezi Českem a zahraničím a množství peněz v ekonomice by se stalo neovladatelnou veličinou. Každé zvýšení exportu nebo příliv investic by znamenal zvýšení množství peněz v ekonomice, naopak pokles exportu nebo odliv kapitálu by vedl k poklesu oběživa. Zatímco když množství peněz roste, mají ceny tendenci pružně se přizpůsobovat směrem nahoru, při poklesu peněžní zásoby se nižší agregátní poptávka projeví poklesem výroby v důsledku nepružnosti některých cen směrem dolů. Příliv peněz by byl doprovázen inflací a odliv peněz by byl doprovázen deflací a poklesem výroby a růstem nezaměstnanosti. Kdybychom přijali euro dnes, čekala by nás – místo posilování koruny – zhruba taková inflace, jaká u nás byla v období fixního kurzu, tj. kolem deseti (!) procent.

Inflační cíl Evropské centrální banky dnes činí 2 procenta. Je to ale pouhý průměr a inflace se v jednotlivých zemích velmi liší. Nízký inflační cíl znamená, že se některé regiony – a dnes je to Německo – snadno dostávají do deflace provázené poklesem hospodářství a růstem nezaměstnanosti. Obecně lze říci, že čím více se liší hospodářský vývoj v jednotlivých regionech měnové oblasti, tím vyšší musí být průměrná míra inflace, aby společná měna nezpůsobovala v některých regionech deflaci a recesi. Proto již dnes můžeme čím dále častěji slyšet o nutnosti uvolnit inflační cíl Evropské centrální banky. Začlenění České republiky a dalších rostoucích ekonomik střední a východní Evropy do eurozóny by si dříve či později vynutilo další zvýšení inflačního cíle ECB – což by mohlo míru inflace v České republice zvýšit i nad deset procent.

V neposlední řadě, zavedení eura v České republice by znamenalo nejen zrychlení růstu cen, ale také to, že by inflace byla nastavována a řízena ze sídla Evropské centrální banky ve Frankfurtu, na jejíž politiku by Česká republika měla zanedbatelný vliv.

Ing. Petr Mach, Ph.D., výkonný ředitel Centra pro ekonomiku a politiku

Vytisknout článek	Odeslat článek emailem

Komentáře k příspěvku

Doposud nebyly vloženy žádné komentáře.