články

Ekonomové i politici se obvykle shodnou, že evropská ekonomika je nemocná. Lisabonská agenda, plán, který si klade za cíl vyléčit evropskou ekonomiku a učinit z ní nejkonkurenceschopnější a nejdynamičtější oblast do roku 2010, identifikovala příznaky nemocné ekonomiky – pomalý hospodářský růst a vysokou nezaměstnanost.

Nicméně Lisabonská agenda nerozpoznala pravé příčiny ztráty ekonomické dynamiky, a v důsledku toho předepsala špatnou léčbu. Existuje navíc přímá souvislost mezi společnými potížemi evropské ekonomiky a společnou evropskou legislativou.

1) Chybná diagnóza

Lisabonská strategie nedokázala rozpoznat skutečné příčiny ekonomických problémů a v důsledku toho předepsala chybnou léčbu.

Lisabonská agenda je směsí doporučení. Některá jsou možná rozumná, jiná zjevně zcestná. Ať už je agenda celkově špatným nebo dobrým plánem, zůstává především plánem. Nenabízí příklon ke spontánní iniciativě jednotlivců a firem, nabízí jen nové sociálně-inženýrské vize a pouhé přesměrování veřejných prostředků.

Hlavní cíl Lisabonské agendy, aby se Evropa stala "nejkonkurenceschopnější a nejdynamičtější ekonomikou do roku 2010" zní lidem, kteří nežili v komunismu, nevinně nebo dokonce jako dobrý nápad, v Čechách ale hesla o dohnání a předehnání Spojených států příliš připomínají centrální plánování. Před padesáti lety byla v módě ocel a uhlí, dnes chtějí plánovači podporovat internetové technologie. Princip ale zůstává stejný – politici opět věří, že jsou lépe kvalifikovaní k rozhodování o tom kolik a do jakého odvětví investovat, než miliony lidí na volném trhu. Tento princip nefungoval pod vládou komunistů a nebude fungovat ani dnes pod praporem EU.

Co je tedy příčinou ekonomických potíží Evropy, když ne málo internetových technologií a hospodářských plánů?

Není nutné hledat nové recepty. Již víc než deset let před vyhlášením Lisabonské agendy ekonomové poznali, že evropská ekonomika není zdravá, a dali této chorobě dokonce název – "euroskleróza".

Ekonomové – na rozdíl Evropské komise – poznali i příčiny těchto těžkostí. Zatímco evropští úředníci věří, že problémy evropské ekonomiky lze vyřešit většími investicemi do informačních technologií, připojením každého k internetu, zavedením podnikatelských inkubátorů a podporou modelů zaměstnaneckého vlastnictví podniků, ekonomové zdůrazňují, že nízký hospodářský růst a vysoká nezaměstnanost v EU pramení v rigidním trhu práce, přeregulovanosti podnikání a vysokém zdanění.

Problémem evropské ekonomiky není iracionalita lidí, kteří jen neochotně obchodují přes internet a málo investují do výzkumu. Evropská ekonomika trpí "eurosklerózou", tedy rigidní legislativou, která neumožňuje lidem pružně měnit pracovní místa a která zatěžuje podnikatele miliony předpisů a neúnosnými daněmi.

Dokud budou evropští politici věřit, že dokáží pomocí centrálních plánů, pobídek, dotací a regulací lépe řídit ekonomiku než jednotlivci vstupující do kontraktů na dobrovolné bázi, bude evropská ekonomika dále trpět.

2) Souvislost mezi špatným hospodářským stavem a evropskou legislativou

Evropské ekonomiky nechuraví stejnou měrou. Zatímco Irsko roste nadprůměrným tempem a nezaměstnanost snížilo, "nemocným mužem Evropy" je přezdíváno Německo, jehož hospodářský růst byl v loňském roce dokonce záporný.

Receptem německé vlády ale není omezit regulace a snížit daně. Chtějí své problémy vyřešit tím, že přimějí ke zvýšení daní ostatní evropské země.

Ve skutečnosti tento přenos rigidní legislativy probíhá již po desetiletí. Eurosleróza je totiž zjevně chorobou nakažlivou. Její infekce se šíří prostřednictvím evropských směrnic a regulací. Její bacily přeskakují z Německa, Francie a dalších přeregulovaných ekonomik na ostatní evropské národy. Proces jejího šíření je nazýván "harmonizací" legislativy, stejně tak bychom mohli ovšem mluvit o "germanizaci" legislativy.

Obvyklý způsob ochrany před nakažlivou chorobou je karanténa. Země střední Evropy však místo aby se izolovaly před škodlivou evropskou legislativou, zavádějí jí bez řádných parlamentních debat v obrovských dávkách do svých právních řádů.

Pokud se chtějí evropští politici s churavějící ekonomikou vypořádat, musí nejprve pochopit, že jejich ekonomiky trpí "eurosklerózou", tedy přeregulovaností a vysokými daněmi. Za druhé musí pochopit, že euroskleróza je nemocí nakažlivou. Při debatách o novém ústavním uspořádání EU by měli dbát na to, aby nové uspořádání neotevřelo dveře dalšímu šíření této choroby.

3) Evropská ústava – širší rámec pro šíření eurosklerózy

Navržená Evropská ústava není výsledkem úsilí léčit eurosklerózu. Není to soubor rozhodovacích pravidel napsaný s cílem zabránit šíření špatné legislativy. Je to naopak text, jehož cílem bylo usnadnit zavádění nových rigidních předpisů.

Evropská ústava zdvojnásobuje váhu Německa v Radě ministrů na úkor menších zemí. Ve stávajícím systému disponuje německý zástupce 29 hlasy z 321. Podle ústavy by hlasy měly být váženy podle velikosti populace, čímž se německý hlas zvyšuje z 9 na 18 %. V rámci nového hlasovacího systému bude pro Německo a Francii ještě snazší blokovat vynucování pravidel Paktu stability a růstu a prosazovat další celoevropské regulace.

Evropská ústava dává Evropské unii právo stanovit minimální požadavky v oblasti pracovních podmínek či dokonce nařizovat účast odborů na řízení firem, a to pomocí většinového hlasování. (III-104)

Evropská ústava rozšiřuje většinové hlasování na řadu dalších oblastí včetně daní.

Už nyní většina daní není pod kontrolou národních států, kromě přímých daní. Daně na dovoz zboží (cla) určuje EU pomocí většinového hlasování, sazby spotřebních daní a DPH si dosud vyžadují jednomyslnost v Radě. Německý kancléř Gerhard Schröder požaduje, aby princip jednomyslnosti byl u daní opuštěn a aby EU měla právo i daně z příjmu firem určovat většinovým hlasováním.

Němečtí a francouzští vyjednavači tuto myšlenku zabudovali do návrhu Evropské ústavy připravené v Konventu: "Když Rada ministrů, která jedná jednomyslně na návrh Komise, zjistí, že navržená daňová harmonizace se vztahuje ke správní spolupráci a boji proti daňovým únikům, přijímá takový návrh na základě většinového hlasování." (III-62 a III-63) Kdyby byli autoři euroústavy upřímní, napsali by přímo, že se o daních má rozhodovat většinově. Místo toho použili průhledný trik. Ministři totiž nemohou nezjistit, že se návrh směrnice týká správní spolupráce či boje s daňovými úniky, bude-li to v návrhu Komise napsáno.

4) Potřebujeme obnovit legislativní konkurenci

Snížení daní se ukazuje účinnou cestou k hospodářskému růstu. Jedinou účinnou cestou ke snížení daní je však daňová konkurence, a ne daňová harmonizace.

Daňová konkurence je příkladem konkurence právních řádů, která je jedinou účinnou ochranou proti špatné legislativě. Existují-li různé právní řády, pak mohou být dobré zákony napodobovány a špatné zavrhovány.

Když komunisté chtěli zabránit občanům "hlasovat nohama" pro lepší právní řád - kapitalismus, musely postavit ostnaté dráty a Berlínskou zeď.

EU je naproti tomu založena na volném pohybu osob. K čemu ale je ta skvělá výhoda volného pohybu osob, když jsou neúnosné regulace všude v Evropě stejné?

EU dávno neumožňuje konkurenci členských zemí v zemědělské politice, v oblasti ochrany spotřebitele a životního prostředí, byla odstraněna měnová konkurence, atd. Bude-li přijata Evropská ústava, vymizí postupně i konkurence v daňové legislativě a pracovním zákonodárství. Členským státům zbyde už pravdu jen velmi málo suverenity.

Mají-li evropské země ještě nějaké protilátky proti degenerativní euroskleróze, měly by odmítnout návrh Evropské ústavy. Bude-li evropská ústava ratifikována, sotva se kdy Evropa byť jen přiblíží cílům stanoveným v Lisabonské agendě.

Obhájci nového systému hlasování tvrdí, že nebude-li návrh přijat, bude takřka nemožné – v rozšířené EU – dosahovat konsensus nad navrhovanými direktivami. Není ale toto přesně to, co evropská ekonomika potřebuje – méně nařízení a méně směrnic?

Nepotřebujeme nové směrnice a nové hospodářské plány navrhované v Bruselu. Evropskou ekonomiku neoživí nové plány, agendy, Lisabony a strategie.

Nezbytnou (nikoliv však postačující) podmínkou pro obnovení dynamiky evropského hospodářství je obnovení konkurence právních řádů.

Co potřebujeme, je více národní suverenity a více individuální svobody. Aby se Evropa stala opět konkurenceschopnou, musí zachovat konkurenci mezi svými právními řády.

Ing. Petr Mach, Ph.D., výkonný ředitel Centra pro ekonomiku a politiku

Vytisknout článek	Odeslat článek emailem

Komentáře k příspěvku

Doposud nebyly vloženy žádné komentáře.