články

Demokracii lze definovat jako model vlády, kdy o moc skrze přízeň voličů usilují konkurující si strany v periodicky se opakujících volbách. Demokracie může mít mnoho forem s různou mírou kontroly vlády ze strany občanů. Model demokracie, který je u nás aplikován od svobodných voleb v roce 1990, končí naším vstupem do Evropské unie. Od května 2004 bude u nás politika podléhat kvalitativně jinému způsobu rozhodování.

Nižší vliv občanů na legislativu

Základem demokracie je možnost střídání vlád. Po vstupu do EU bude efekt střídání vlád značně oslaben, protože parlament bude mít pod přímou kontrolou jen asi polovinu legislativy. Zbytek bude určován institucemi Evropské unie.

Komu se v roce 1996 nelíbila vláda pravice, mohl zvolit levici. Levice začala prosazovat podstatně jinou politiku. Komu se v roce 2006 nebude líbit vláda levice, může sice volit pravici, ale na politice se to projeví podstatně méně. Více než polovina zákonů v členských zemích Evropské unie již není schvalována procesem, v němž poslanci, kteří jsou pro, hlasují pro, a poslanci, kteří jsou proti, hlasují proti. Na 60 % zákonů je "implementováno", což znamená, že poslanci jen přepisují direktivy Evropské unie. Neschválení evropských směrnic znamená porušení mezinárodních smluv následované sankcí.

Mnohé ryze politické otázky nebudou předmětem politické soutěže. Kdyby kupř. zdražení dětských plenek měla sociálnědemokratická strana ve volebním programu, patrně by měla potíže uspět. Otázka daní je navýsost politické téma, které, pokud je rozhodováno jinak než demokraticky zvoleným parlamentem, znamená hrubý zásah do suverenity občanů. Podléhání směrnicím nadřazeného nadnárodního orgánu znamená oslabení vazby mezi volební vůli občana a konečným politickým rozhodnutím.

Demokratický deficit EU

Změna politického charakteru "evropské poloviny" legislativy závisí na změně celkové reprezentace v Evropské unii. "Levicová" reprezentace může být teoreticky nahrazena "pravicovou" a naopak. O zákonodárnou pravomoc se v EU dělí přímo volený Evropský parlament, do kterého si zvolíme 24 ze 732 poslanců, a nevolená Rada ministrů, v níž zasedá ministr z každé členské země disponující určitým počtem hlasů.

Omezená legislativní pravomoc Evropského parlamentu a fakt, že zákonodárnou mocí disponuje nevolená Rada, jsou hlavním důvodem, proč Evropská unie trpí tzv. "demokratickým deficitem".

Rada ministrů je orgán složený z lidí, kteří nebyli zvoleni do svých funkcí členů Rady ministrů občany. Nemusí se tedy voličům přímo odpovídat. Odpovědnost členů Rady je přenesená a jejich rozhodování je občanům značně vzdáleno. Legislativní pravomoci Evropského parlamentu jsou omezené. Parlament sám nemá právo navrhovat nebo rušit legislativu. Jedná jen o návrzích Evropské komise, k nimž má pouze právo dávat pozměňující návrhy. Evropský parlament nemůže schválit legislativu, s níž by nesouhlasila Rada ministrů.

Demokracie je model pro národní stát

Demokratický deficit přiznávají i mnozí obhájci evropské politické integrace a přimlouvají se za posilování legislativní pravomoci Evropského parlamentu, který je přímo volen občany. Ovšem i kdyby to byl Evropský parlament, kdo by vydával přímo aplikované zákony, stále v něm bude přítomný princip mezinárodního přehlasovávání. Demokracie aplikovaná na evropské úrovni nezabrání tomu, aby na českém území platily zákony, které by zde nikdy neplatily, pokud by byla zachována suverenita České republiky.

V nadnárodní federaci neodpovídá legislativa platná na území členského státu nutně většinové vůli voličů v tomto státu, bez ohledu na to, nakolik demokraticky je na nadnárodní úrovni rozhodováno. To nutně činí takovýto demokratický model rozhodování neschopným plnit roli, kterou od něj občané očekávají. Hluboce pravdivá je proto teze Václava Klause, že demokracie nemůže fungovat v širší entitě, než je suverénní stát.

Demokracie je proces

Lídr kandidátky vládní ČSSD do Evropského parlamentu Libor Rouček voličům rozzlobeným na "zdražování zboží a služeb kvůli EU" vzkázal, že zatížení celé řady zboží a služeb vyšší sazbou daně z přidané hodnoty, které po nás chce EU, občané demokraticky schválili v referendu a že tudíž nelze hovořit o demokratickém deficitu. Jedním rozhodnutím však nelze legitimizovat veškerá budoucí rozhodnutí.

Demokracie je proces a nikoliv generální plná moc. Demokraticky schválená změna ústavního pořádku (rozhodnutí o přistoupení k Evropské unii) zásadně mění pravidla politického rozhodování, nezaručuje však demokratičnost následného legislativního procesu. Občané v referendu podepsali bianco šek, když zavázali Českou republiku akceptovat veškerou dosavadní i budoucí legislativu Evropské unie. Legislativu EU však nelze považovat jednou provždy za demokratickou na základě tohoto jednorázového, byť demokratického rozhodnutí.

Latentní riziko konfliktu

Situace, kdy se legislativa platná na určitém teritoriu dlouhodobě odchyluje od vůle místních občanů, je situace nestabilní, která obsahuje latentní tlak na změnu uspořádání. Nikde není proto zaručeno, že evropské národy budou bezvýhradně přijímat evropskou legislativu napořád.

Argumentace, že smlouvu, z níž všechny další zákony legálně vyplynuly, občané kdysi schválili v referendu, se může jednou stát právně vyčpělou. Spíše je otázkou času, kdy se proti systému evropské demokracie občané postaví a pokusí se znovunastolit nezávislé suverénní demokratické národní státy.

Ing. Petr Mach, Ph.D., výkonný ředitel Centra pro ekonomiku a politiku

Vytisknout článek	Odeslat článek emailem

Komentáře k příspěvku

Doposud nebyly vloženy žádné komentáře.