články

Ministerstvo financí dopřálo sluchu soukromým firmám, které se snaží prosadit koncept "Partnerství veřejného a soukromého sektoru", v angličtině "Public Private Partnership" (PPP). Nyní chce Sobotkovo ministerstvo z peněz daňových poplatníků zřídit "PPP Centrum", které by koordinovalo uzavírání dlouhodobých smluv státu se soukromými dodavateli veřejných služeb. Public Private Partnership se však může ukázat jen jako líbivý výraz pro rent-seeking (dobývání renty).

Výhody i nevýhody

PPP zjednodušeně řečeno znamená, že některou veřejnou službu tradičně zajišťovanou státem poskytuje soukromá firma výměnou za trvalý tok veřejných peněz. Typickým příkladem projektu PPP je dálnice, kterou postaví a provozuje soukromý subjekt na základě kontraktu s vládou, v němž se vláda zavazuje k pravidelným platbám během provozu dálnice. PPP je alternativou tradičnímu modelu, kdy stát zaplatí stavbu z peněz vybraných z daní nebo emisí dluhopisů a dálnici vlastní i provozuje.

Hlavním argumentem zastánců PPP je, že vláda nepotřebuje hotové prostředky a veřejnost bude mít dálnici; platby za dálnici jsou rozloženy do budoucnosti. Druhý argument se opírá o teorii vlastnických práv, podle níž je soukromý vlastník lepším správcem majetku než vlastník veřejný. Oba argumenty jsou pravdivé a koncept je proto lákavý. Oba argumenty jsou ale jen půlkou pravdy a neblahá zkušenost se zrušenou zakázkou na dálnici D47 je varovná.

Skrytý dluh a morální hazard

PPP znamená skryté zadlužení. Místo transparentního vydání dluhopisů na financování daného projektu jsou splátky stanoveny smluvně. Jinými slovy, každý projekt PPP zvyšuje mandatorní výdaje v budoucnu. Z hlediska zatížení budoucích daňových poplatníků je jedno, zda vláda vydá dluhopisy a ze získaných peněz objedná stavbu dálnice tradičním způsobem, nebo zda v duchu PPP uzavře smlouvu, v níž se zaváže ke splátkám v budoucnosti. PPP může být dokonce pro daňové poplatníky dražší.

V rámci režimu PPP je vláda v pokušení prodat budoucí výnosy (ať daňové nebo např. z výnosu z vlastního majetku). PPP zakládá morální hazard, protože režim PPP systémově podporuje preferenci momentálního výnosu na úkor budoucích nákladů. Toto pokušení existuje samozřejmě i při standardní možnosti zadlužení státu formou vydání obligací, skrytost dluhu ve smlouvě PPP však vytváří iluzi, že k růstu zadlužení nedochází. Vidina padesátileté renty je pro každou firmu velmi atraktivní a pokušení úředníků a politiků morálně selhat je vysoké.

Kvazi-soukromé vlastnictví a transakční náklady

Vytváří se nikoliv soukromé vlastnictví, ale kvazi-soukromé vlastnictví, které podléhá přísné regulaci a soukromý partner se tudíž nechová jako čistý soukromý subjekt. Na chování soukromého partnera veřejného sektoru proto nelze pohlížet prizmatem teorie vlastnických práv aplikované na soukromé subjekty (neplatí proto nutně hypotéza, že soukromý vlastník je lepší než veřejný). PPP spíš představuje třetí cestu mezi státním a soukromým.

Režim PPP znamená vytváření komplikovaných dlouhodobých smluv, jejichž případné vypovězení v případě, že se ukážou nevýhodné, může být spojeno s mnoha obtížemi. Případné náklady státu na vypovězení smluv, na právníky a na prohrané arbitráže nebývají v projektech PPP vyčíslovány a stát se automaticky staví do nevýhodné pozice.

Soukromník, nebo stát?

Odmítnutí principu PPP neznamená, že vše má zajišťovat stát. Dálnice mohou být soukromé a žít z mýta a pronájmů bez plateb od státu. Mohou také být státní a soukromé firmy je mohou na základě průhledných výběrových řízení stavět i spravovat.

Důsledky aplikace PPP přesahují horizont každé vlády, proto je k nim třeba přistupovat s maximální obezřetností. Režim PPP může vyústit v pro stát (daňové poplatníky) nevýhodné uspořádání. Vládní materiál o PPP je spíše marketingovou prezentací dodanou soukromými firmami a neobsahuje základní úskalí tohoto konceptu.

Ing. Petr Mach, Ph.D., výkonný ředitel Centra pro ekonomiku a politiku

Vytisknout článek	Odeslat článek emailem

Komentáře k příspěvku

Doposud nebyly vloženy žádné komentáře.