články

Česká republika v červnu v referendu schválila Smlouvu o přistoupení. V ní jsme mj. kývli na to, že mnoho oblastí, o kterých Česká republika dosud rozhoduje samostatně jako suverénní stát, bude postoupeno do pravomoci evropských orgánů. Současně jsme odsouhlasili, že v nejdůležitějším rozhodovacím orgánu EU, Radě ministrů, budeme disponovat 12 hlasy z 321, tedy 3,7 %.

Evropská unie připravila návrh Ústavy EU, který daná pravidla zásadně mění, ještě než jsme si je vůbec stihli osvojit.

Návrh Ústavy EU mj. převádí mnoho oblastí, které dosud podléhají jednomyslnému rozhodování, do rozhodování pomocí většinového hlasování a většinové hlasování definuje nově. To znamená, že v mnoha oblastech, kde by ČR měla na základě schválené Smlouvy o přistoupení právo veta, by po přijetí Ústavy EU mohla být přehlasována a že v mnoha oblastech, kde by ČR na základě schválené Smlouvy o přistoupení mohla být přehlasována, by po přijetí Ústavy EU mohla být přehlasována snadněji.

Nově definovaná většina

Klíčovým orgánem, který schvaluje legislativu EU navrženou Evropskou komisí, je Rada ministrů EU (v některých případech se vyžaduje i souhlas Evropského parlamentu). V Radě jsou zastoupeny všechny státy, ale s různou vahou hlasu. V případě nejběžnějšího hlasování tzv. kvalifikovanou většinou se požaduje souhlas 60 % zástupců států, kteří disponují alespoň 70 % vážených hlasů. Podle Smlouvy o přistoupení má např. ČR 12 hlasů (což je 3,7 % ze všech hlasů) a Německo 29 hlasů (což je 9 % ze všech hlasů).

Podle navrhované Ústavy EU by (od r. 2009) legislativa navržená Komisí byla schválena tehdy, vyslovila-li by se pro ni v Radě prostá většina členů Rady (zástupců členských států) reprezentující alespoň 60 % populace Unie. Váhy stanovené Smlouvou o přistoupení by schválením Ústavy EU přestaly platit a vahou by se tak de facto stala velikost populace. Váha českého hlasu by tak klesla ze 3,7 % na 2,2 %, zatímco váha německého hlasu by stoupla z 9 % na 18 %.

Tabulka: Podíl jednotlivých zemí na populaci EU

Nově definovaná většina by Německu a Francii umožnila spolu s libovolným třetím velkým státem zablokovat jakékoliv rozhodnutí, které by si přálo zbylých 22 z 25 členských států. Na druhé straně, pokud by ČR (nebo jiná země) chtěla prosadit cokoliv proti vůli Francie a Německa, musela by pro svůj návrh získat podporu všech ostatních členských zemí.

Národní masochismus

Troufám si tvrdit, že dobrovolné, nevynucené akceptování principu, že budeme disponovat hlasem ve výši 2,2 %, tedy podílem na populaci EU, místo váhy 3,7 %, kterou nám dala Smlouva o přistoupení, bez toho, abychom získali jakoukoliv výhodu, by bylo iracionální či masochistické, tedy v evidentním rozporu s našimi národními zájmy.

Vzdání se suverenity schválením Smlouvy o přistoupení je možné pochopit jako racionální volbu něco za něco – jako výměnu za přístup na evropský trh. Vzdát se však nyní toho mála suverenity, která nám zbyla, bez náhrady by bylo pošetilé.

Omezení práva veta

Po schválení Smlouvy o přistoupení v červnovém referendu zbylo České republice ještě několik oblastí, které zůstaly v její kompetenci nebo kde si uchovala právo veta. Seznam těchto oblastí by se po schválení navrhované Ústavní smlouvy dále zúžil. Kdybychom schválili Ústavu EU v navrhované podobě, získala by Evropská unie právo regulovat pracovní trh, diktovat daňovou politiku, regulovat oblast kultury či určovat zahraniční politiku pomocí většinového hlasování v Radě!

EU by mohla většinovým hlasováním diktovat České republice omezení propouštění či dokonce povinnou účast odborářů na řízení firem: "Evropský rámcový zákon může stanovit minimální požadavky v oblasti ... pracovních podmínek, sociálního zabezpečení a sociální ochrany pracovníků, ochrany pracovníků v případě ukončení pracovního poměru, ... zastoupení a kolektivní obraně zájmů pracovníků a zaměstnavatelů, včetně společného řízení." (Čl. III-104)

Konec by byl i s právem veta v oblasti daní. EU by mohla přes odpor České republiky prosadit minimální sazby spotřebních daní: "Evropský zákon stanoví opatření k harmonizaci právních předpisů týkajících se daní z obratu, spotřebních daní a jiných nepřímých daní za předpokladu, že tato harmonizace je nezbytná pro zajištění fungování vnitřního trhu a zabrání narušení hospodářské soutěže, zjistí-li Rada ministrů že se opatření týkají administrativní spolupráce, boje proti daňovým podvodům nebo protiprávním daňovým únikům." (Čl. III-62) EU by stejně tak mohla diktovat i minimální sazby daně z příjmu právnických osob: "Zjistí-li Rada ministrů, že se opatření ohledně daně ze společností týkají správní spolupráce, boje proti daňovým podvodům nebo protiprávním daňovým únikům, přijme kvalifikovanou většinou evropský zákon nebo rámcový zákon stanovící tato opatření za předpokladu, že jsou nezbytná pro zajištění fungování vnitřního trhu, a zabrání narušení hospodářské soutěže." (Čl. III-63)

Zapomenout bychom mohli i na suverenitu v oblasti určování energetických zdrojů. To, zda bude podporována či potlačována jaderná, větrná či uhelná energie, bude moci diktovat EU většinovým hlasováním: "V rámci uskutečňování vnitřního trhu a s přihlédnutím k požadavku chránit a zlepšovat životní prostředí má politika Unie v oblasti energie za cíl ... zajistit bezpečnost dodávek energie v Unii a podporovat energetickou účinnost a úspory energie, jakož i rozvoj nových a obnovitelných zdrojů energie." (Čl. III-157)

Minulostí by se stala i suverenita v oblasti kultury. Šíření evropského "nekomerčního umění" a omezování americké produkce bude předmětem většinového hlasování v Radě: "Činnost Unie je zaměřena v případě potřeby na podporu a doplňování činnosti členských států v oblasti zlepšování znalosti a šíření kultury evropských národů, nekomerční kulturní výměny a v oblasti umělecké a literární tvorby, včetně tvorby v audiovizuální oblasti. Evropský zákon může stanovit stimulační akce." (Čl. III-181)

O tom, jaký bude náš postoj vůči třetím zemím, se také bude rozhodovat většinovým hlasováním v Radě. EU takto bude např. rozhodovat o finanční podpoře třetím zemím z peněz našich daňových poplatníků: "Vyžádá-li si situace v některé třetí zemi urychlenou finanční pomoc ze strany Unie, přijme Rada ministrů na návrh Komise nezbytná evropská rozhodnutí." (Čl. III-222)Odhlasovat proti zájmům ČR bude možné i rozhodnutí o ozbrojených zahraničních akcích či omezení vstupu cizinců z třetích zemí na naše území: "Rada ministrů rozhoduje kvalifikovanou většinou, přijímá-li jakékoli evropské rozhodnutí, jímž se provádí akce nebo postoj Unie." (Čl. III-201)

Kromě uvedeného bychom mohli být přehlasováni ve stanovení pravidel rozhodování Evropského soudního dvora či Evropské investiční banky, v azylové politice, trestním právu a desítkách dalších oblastí. Navíc, orgány EU mají právo rozšiřovat počet oblastí, kde platí většinové hlasování nad rámec těch, které jsou v návrhu Ústavy EU explicitně uvedeny!

Změna hlasování v Komisi

Návrhy legislativních aktů EU může předkládat jen Komise, nestanoví-li Ústava jinak. O tom, co Komise předloží Radě a Parlamentu ke schválení, rozhoduje Komise prostou většinou, přičemž každý člen Komise (komisař) má jeden hlas. Dnes má každá členská země v Komisi jednoho zástupce.

Návrh ústavy předpokládá změnu tohoto režimu. Podle navrhované Ústavy EU by nově měly v Komisi hlasovací práva jen některé země a hlasovací právo by se předávalo na rotačním principu. Členy Komise by byl předseda komise, ministr zahraničí Unie a dalších 13 členů určených na principu rotace. Pořadí a délku mandátu určí Evropská rada.

Vzhledem k tomu, že v EU nemůže vznikat legislativa jinak než na základě návrhu Komise (poslanci Parlamentu nemají právo předkládat návrhy zákonů, jak je to běžné v demokratických zemích), je hlasovací právo v Komisi při předkládání návrhů důležité.

Schvalování Ústavy EU

Schválení Smlouvy o přistoupení v červnovém referendu znamenalo vzdání se suverénního rozhodování v mnoha oblastech a podřízení se většinové vůli v orgánech Evropské unie. Šlo o změnu ústavního pořádku České republiky. Tato změna se musela proto odvíjet od vůle ústavní většiny českého Parlamentu, který ústavní většinou svěřil rozhodnutí do rukou voličů v referendu.

Podobně i Ústavní smlouva EU by znamenala změnu ústavního pořádku České republiky oproti situaci vzniklé schválením Smlouvy o přistoupení. Proto i pro její schválení je třeba ústavní většiny. Aby smlouva prošla, musela by se najít buď ústavní většina v Parlamentu, nebo by musela ústavní většina svěřit rozhodnutí voličům v dalším referendu.

O nutnosti ústavní většiny v tomto případě jasně hovoří i Ústava České republiky.

Závěr

Návrh Evropské ústavy je podstatným zásahem do stávajícího smluvního uspořádání EU. Návrh významně rozšiřuje pravomoci EU na úkor pravomocí členských států, zmenšuje hlasovací práva malých a zvyšuje hlasovací práva velkých států a v mnoha oblastech nahrazuje právo veta většinovým hlasováním.

Navíc, souhlas s Ústavou EU by byl bianco šekem evropským orgánům na další posílení jejich pravomocí. Ústavní smlouva je koncipována jako poslední mezistátní smlouva, další ústavní změny budou v pravomoci orgánů EU. EU by mohla na základě navržené Ústavy rozhodnout o tom, že princip většinového hlasování bude rozšířen na další oblasti, aniž by již k tomu bylo potřeba ratifikace členských států (místo souhlasu národních parlamentů či občanů bude stačit konsensus v Radě). Stejně tak může EU rozhodnout třeba o tom, že se sníží váha zastoupení českých poslanců v Evropském parlamentu.

Po schválení Ústavy EU by Evropská unie byla podstatně jiná, než do jaké schválili vstup občané České republiky v červnovém referendu. Neschválením Ústavy EU by zůstalo v Evropské unii v platnosti smluvní uspořádání takové, jaké akceptovali čeští občané v červnovém referendu.

Ing. Petr Mach, Ph.D., výkonný ředitel Centra pro ekonomiku a politiku

Vytisknout článek	Odeslat článek emailem

Komentáře k příspěvku

Doposud nebyly vloženy žádné komentáře.