články

V poslední době se na stránkách tisku v debatách o výhodách a rizicích našeho vstupu do EU objevují proevropské argumenty, které tvrdí, že sami nejsme schopni dostat se vlastními silami z problému neprůhledného právního prostředí, a to nikoliv pouze v důsledku nedostatku znalostí a zkušeností, ale především v důsledku působení různých domácích ekonomických zájmů, které vytváření právního rámce ovlivňují. Je proto extrémně obtížné prosadit zákony tak, aby předem, nikoliv poté reagovaly na nekalé jevy. Proto vstupem do EU získáme proti těmto tlakům jakýsi druh institucionální kotvy. EU dokáže to, co my sami ne.

Dále se často tvrdí, že sám vstup do EU a přijetí všech evropských právních a institucionálních pravidel a norem bude velkým impulsem pro příliv zahraničních investic, které budou nuceny respektovat všechna evropská sociální, pracovní, regulační a jiná administrativní omezení, budou proto seriózní a my všichni se z toho budeme mít dobře.

Bohužel, situace může být právě opačná.

Nikdo zřejmě nepochybuje o tom, že česká ekonomika má daleko k výkonnosti nejvyspělejších západních zemí, že zaostává naše infrastruktura, technologická úroveň, produktivita práce atd. Přesto se naše země těší atraktivitě u zahraničních investorů, kteří využívají našich komparativních výhod. Těmi jsou především geografická poloha na hranici EU, levná pracovní síla a na rozdíl od přeregulované, drahé a sociálními břemeny přetížené Evropy stále ještě relativně liberální systém. Tyto výhody evidentně převažují nad vyššími riziky transformující se ekonomiky. Mezinárodní kapitál jde tam, kde nachází vyšší zhodnocení, a tím současně v delším časovém horizontu vytváří předpoklady pro rychlejší ekonomický růst dané země a mezinárodní vyrovnávání ekonomické úrovně.

Bezhlavý závod o maximálně rychlé převzetí poměrů EU nese velké riziko. Hrozí tím, že naše země ztratí ve srovnání se stávajícími členy EU své komparativní výhody. Stane se obdobou bývalé NDR, ale bez stovek miliard marek fiskálních transferů ze spolkového rozpočtu, které by vyrovnávaly ztrátu konkurenceschopnosti. Proč by měl např. německý investor přesouvat svou výrobu k nám, když za stejných podmínek může investovat doma. Potřebuje-li snížit náklady, raději půjde jinam, do Asie, do Ruska atd.

Politicky motivovaný úprk do EU v situaci, kdy si Unie nebude moci znovu dovolit finančně neúnosné experimenty typu bývalé NDR, či alespoň opakování podmínek při vstupu chudších středomořských zemí, hrozí zakonzervováním zaostalosti nových kandidátských zemí a ztrátou jejich atraktivity pro zahraniční investory. Problémy chronicky zaostávajících evropských regionů, jako je italské Mezzogiorno či některé oblasti v Belgii, o NDR nehovoře, jsou velmi varující.

K soudům o významu právního prostředí stojí za to říci, že bývalá NDR měla jako jediná ten luxus přejmout jako celek celou evropskou legislativu a instituce od samého počátku své transformace, a to nejen na papíře, ale spolu s tisíci expertů a manažerů ze Západního Německa. Evidentně to investory nepřesvědčilo. Dnes po deseti letech němečtí ekonomové v rozpacích nad výsledky německé transformace v porovnání s náklady viní právě importovaný přeregulovaný právní a institucionální rámec ze zadušení rozvoje.

Právní systém každé země musí odpovídat stupni jejího vývoje. Je iluzí doufat, že importem norem a institucí z vyspělých zemí je možné dosáhnout nějakého velkého skoku a takto jednoduše se vyspělou zemí stát. Dosažení prosperity a vysoké úrovně ekonomického rozvoje je běh na dlouhou trať, plný postupných dílčích změn k lepšímu, v reálné ekonomice i v jejím právním rámci. Představa, že je možné prosadit zákony, které by "předem, nikoliv poté, reagovaly na nekalé jevy" je už sémanticky nesmyslná. Zákony mohou pouze reagovat, tj. ex post regulovat reálné vztahy, neboť vždy budou pouze omezeným lidským pokusem popsat neustále se měnící realitu života. Pouze v tom případě, že skutečně existující problémy budou veřejností pochopeny a přijaty jako závažné, mají zákony šanci fungovat, být vynucovány a dodržovány. Nelakujme situaci narůžovo - i v EU fungují silné lobby prosazující velmi nekalé cíle a deformující legislativu, proti nimž jsou české nátlakové skupiny nevinní amatéři.

Zdokonalení právního rámce, překonávání parciálních zájmů atd. je náš český úkol. Je nepřijatelná defétistická protektorátní představa, že si sami vládnout neumíme, a proto musíme vložit svůj osud do rukou někoho mocného ze zahraničí. Takovouto motivaci vstupu do EU odmítám.

Ing. PhDr. Jiří Weigl, vedoucí kanceláře prezidenta republiky

Vytisknout článek	Odeslat článek emailem

Komentáře k příspěvku

Doposud nebyly vloženy žádné komentáře.