články

V platnost vstupuje nový zákon na ochranu hospodářské soutěže. Je to zákon, který reguluje, zakazuje a přísně trestá některé formy konkurence, jako např. spojování firem, stanovování "nepřiměřeně nízkých" nebo "nepřiměřeně vysokých" cen. Protože šlo o zákon "nezbytný k našemu vstupu do Evropské unie", hlasovali pro něj všichni poslanci Sociální demokracie, Unie svobody, lidovců a ODS. Proti hlasoval jen poslanec Ivan David, který si spletl hlasovací tlačítko, a komunisté, kteří by konkurenci regulovali, zakazovali a trestali ještě více.

Většina lidí nelibě hledí na velké firmy, které dosahují značných úspěchů. Obecně je proto podporováno "antimonopolní" zákonodárství, které by zabránilo Microsoftu určovat si podobu zboží podle svého a které by bankám a telekomunikačním firmám zabránilo stanovovat poplatky podle vlastního uvážení. Existují však ekonomové, kteří odmítají zákony "na ochranu hospodářské soutěže" a "ve prospěch spotřebitele". Přitom tito ekonomové nejsou zastánci monopolů a nepřátelé spotřebitelů.

Převrácení pojmů

V moderní ekonomické terminologii byly převráceny dva důležité pojmy: konkurence a monopol. Co znamenaly tyto pojmy původně? Konkurence znamenala volnou soutěž mezi podnikateli usilujícími získat přízeň zákazníků inovacemi, snižováním nákladů, snižováním cen a zvyšováním kvality. Monopol znamenal zákonem zaručené postavení jediného producenta; nikdo jiný nesměl provozovat činnost, na níž stát udělil výhradní právo. Z hlediska ekonomické teorie z toho plynuly dva podstatné závěry: Konkurence je dobrá, monopol je špatný.

Dnes však mají pro mnoho lidí pojmy konkurence a monopol naprosto odlišný význam. Konkurence je podle většiny dokonalá, jestliže žádný výrobce nedosahuje "nepřiměřeného" zisku a na trhu existuje mnoho výrobců téhož zboží. Monopol je podle většiny podnik, který získal výrazné postavení na trhu a dosahuje "nepřiměřených" zisků. Ideálem už není podnikatelská soutěž, do níž stát nezasahuje – kde nikomu nenadržuje a nikoho neznevýhodňuje. Zlem už není jen státní monopol, který nelze ohrozit, protože to zakazuje zákon. Ideálem je nyní omezená konkurence, v níž se zakazuje spojovat se a nabízet zboží za "nepřiměřeně" nízké nebo "nepřiměřeně" vysoké ceny. Zlem je nyní firma, kterou je obtížné ohrozit, protože svým úspěchem v nabízení služeb získala silné postavení na trhu – určitou "monopolní sílu".

Každý chce mít monopol

Důsledné potírání "monopolní síly" by ale nutně vedlo ke zničení konkurence jako takové. Cílem každého podnikatele je dosáhnout maxima "monopolní síly", protože ta umožňuje alespoň dočasně dosahovat vyššího než ubohého zisku. Každý podnikatel chce přijít s nápadem, který jej učiní výlučným. Žádný nový pekař si neotevře pekárnu vklíněnou mezi dvě existující; vždy bude chtít najít místo, které mu dá určitou výlučnost před ostatními. Žádný nový vydavatel časopisu nebude chtít nabízet úplně stejný produkt, jaké jsou už na trhu. To, že spotřebitelé mají prospěch z tohoto chování (mají pekaře blíž, mají k dispozici nové výrobky), je důsledkem pravé konkurence.

Jakýkoliv "antimonopolní" zákon maří tento harmonický proces, v němž podnikatelé usilují o zisk a spotřebitelé z toho mají užitek. Jakýkoliv "antimonopolní" zákon ve skutečnosti brání fúzím, které by snížily náklady ve prospěch spotřebitelů, odrazuje od inovací, které by přinesly spotřebitelům nové výrobky, odrazuje od podnikání v místech, kde daná služba schází. "Antimonopolní" zákony umožňují uspět méně schopným na úkor schopnějších. Dávají přežít těm, jejichž služby spotřebitelé chtějí méně, na úkor těch, jež preference spotřebitelů vynesly na vrchol.

Kořen je ve filosofii

Říká se, že trh je dobrý, pokud slouží spotřebitelům nebo celé společnosti, a že není dobrý, pokud slouží velkým firmám. Za "hodné" podnikatele jsou považováni ti, kteří "slouží" spotřebitelům a nedosahují velkého zisku. Ovšem smyslem podnikání není sloužit druhým, nýbrž službou dosáhnout prospěchu pro sebe.

Koncept ideálu zpacifikované "dokonalé" konkurence je novým ztělesněním kolektivistického myšlení. Konkurence je v něm považována za nástroj dosahování blahobytu společnosti. "Spotřebitel" se stal novým "proletářem". Vágní pojem "blaho spotřebitele" je vějičkou, která opět láká veřejnost na scestí. Zákony obhajované jako "ve prospěch spotřebitelů" znamenají zákazy, regulaci a omezování svobody a soukromého vlastnictví.

Vraťme pojmům pravý smysl

Pravá konkurence je konkurence, v níž není žádný z hráčů státem zvýhodňován nebo oslabován, v níž stát pouze soudí a trestá zločiny. Trestné mají být podvody a krádeže, ne však jakýkoliv dobrovolný kontrakt mezi firmou a jejím zákazníkem. Skutečná konkurence je harmonický proces, kdy z přirozené snahy podnikatelů dosahovat maximálního zisku mají užitek i spotřebitelé. Skutečný monopol je státem udělený monopol.

Aby konkurence skutečně mohla fungovat ve prospěch všech účastníků trhu, je třeba odmítnout nejen státní monopoly, ale také zvrácený koncept "dokonalé" konkurence jakožto stagnujícího trhu bez vyčnívajících jedinců.

Ing. Petr Mach, Ph.D., výkonný ředitel Centra pro ekonomiku a politiku

Vytisknout článek	Odeslat článek emailem

Komentáře k příspěvku

Doposud nebyly vloženy žádné komentáře.