články

Představuje Evropská ústava naději nebo hrozbu? Určitě to druhé. Definitivně pohřbívá samostatnost členských států a přináší nemalá demokratická rizika. Je-li pro někoho výhodná, pak jsou to velké členské země. Menší státy typu České republiky by jí neskutečně trpěly a staly by se kolečkem v monstru, které se řítí neznámo kam.

Návrh Evropské ústavy, který vyplynul z jednání Konventu, je jasným krokem k vytvoření společného státu v Evropě. To je neutrální analytické konstatování, na němž se mohou shodnout všichni – ať už s návrhem souhlasí či nikoli. Zakrývat však, že ústava přináší vážná nebezpečí, by bylo pokrytecké.

Návrh jednoznačně dává unii právní subjektivitu, což je pro vznik státu nepostradatelné. Ačkoli utěšuje, že zachovává členům "některé funkce státu" (zajištění územní celistvosti, udržení vnitřního pořádku a bezpečnosti), celý duch i litera Ústavy je pouze o omezování svrchovanosti členských zemí.

Národní parlamenty mají právo být informovány o legislativních návrzích Unie, které mohou namítat s odůvodněním, že odporují "zásadě subsidiarity". V praxi však bude takový odpor lehce zlomen, neboť záleží na Komisi, zda připomínky zohlední či nikoli. Možnost podat stížnost Soudnímu dvoru je slabá útěcha.

Ústava výslovně stanoví, že je spolu s právním řádem Unie nadřazena právnímu řádu členských států. Návrh používá typicky federální pojmy - výlučná působnost a sdílená působnost. Členské státy jsou povinny koordinovat hospodářskou politiku a politiku zaměstnanosti. Autonomie národních hospodářských politik by byla prakticky zrušena.

Výhružně působí ustanovení o společné zahraniční a obranné politice. Členské státy musí podporovat společnou zahraniční a bezpečnostní politiku Unie v duchu loajality a vzájemné solidarity, a to aktivně a bezvýhradně. To je pohřeb státní suverenity. Že by evropské země mohly mít různé názory na mezinárodní otázky se pokládá za nepřípustné.

Legislativu společného státu by tvořily evropské zákony, evropské rámcové zákony, evropská nařízení a evropská rozhodnutí. Evropský stát by měl vládu (Komisi), dvoukomorový parlament (Evropský parlament, Rada ministrů) a evropské soudy. Prezident Unie by zastupoval EU navenek. O pravomoci by se dělil s ministrem zahraničí Unie.

Osudové je posílení většinového rozhodování v unii. Nestanoví-li ústava jinak, rozhodovala by rada ministrů kvalifikovanou většinou. Konsensem zástupců států (tedy nikoli národními parlamenty) je možné přesouvat rozhodování do oblasti s kvalifikovanou většinou, aniž by byla měněna Ústava.

Jednou z nejproblematičtějších pasáží je článek, podle něhož nestanoví-li Ústava jinak, nemůže být žádný akt Unie přijat bez návrhu Komise. Přeloženo do řeči národního státu: zákony smí předkládat pouze vláda, nikoli jednotliví poslanci. Toto ustanovení připomíná spíše diktaturu než demokracii.

Přivítat snad lze jedině povinně vyrovnané příjmy a výdaje rozpočtu Unie. Tlak na změkčení zákazu deficitního financování však bude silný. Pokrokem rovněž je, že Ústava umožňuje vystoupení z EU (dnes by s tím museli souhlasit všichni členové). Že by takové vystoupení bylo spojeno s řadou obtížných vyjednávání, je však jasné.

Přijetí evropské ústavy by znamenalo změnu státoprávního uspořádání daleko závažnější, než byl samotný vstup do EU. Přijímat ji jako obyčejnou mezinárodní dohodu prostou většinou poslanců a senátorů, jak o tom uvažuje ČSSD, je politická zvrhlost, navíc zjevně protiústavní.

Buď by měla být přijímána jako mezinárodní smlouva, kterou se přenáší na nadnárodní instituci pravomoci orgánů ČR (čl. 10a Ústavy), nebo by měla být přijímána jako ústavní zákon (stane se součástí ústavního pořádku ČR), nebo může ústavní zákon svěřit rozhodnutí do rukou občanů v referendu. Ve všech případech je třeba, aby takové rozhodnutí bylo schváleno Parlamentem kvalifikovanou většinou.

Evropská ústava, pokud by byla ratifikována členskými státy, by založila evropský superstát. Je výhodná pro velké státy, které chtějí v unii dominovat, méně už pro menší státy či země s tradicí relativní samostatnosti (Británie, skandinávské země). Tvářit se, že po přijetí evropské ústavy by ČR zůstala svrchovaným státem, jak ji definuje čl. 1 platné Ústavy, by bylo dětinské. Odmítněme ji.

PhDr. Ing. Marek Loužek, PhD.

Vytisknout článek	Odeslat článek emailem

Komentáře k příspěvku

Doposud nebyly vloženy žádné komentáře.