články

Naše praxe se čtyřiceti lety socialismu i ekonomická teorie jasně dokládají, že průmyslové subvence i protekcionismus v mezinárodním obchodě jsou škodlivé. Někomu takové politiky sice vždy prospívají – ale na úkor druhých a v součtu vedou k neefektivnosti a zaostávání. Oba tyto zásahy státu do svobodného podnikání proto nesocialistický ekonom odmítá. Jak ale přistupovat k případné ochraně domácího trhu před dotovaným zbožím z ciziny?

Dotace a cla škodí

Státní subvence jsou nespravedlivé, protože jsou přesunem peněz od jiných daňových poplatníků a zákonitě se s nimi pojí korupce všeho druhu. Navíc narušují trh – místo aby na trhu uspělo zboží, o něž mají zájem zákazníci, prosadí se zboží upřednostňované vládou. Cena, která není narušená vládní dotací, odráží skutečné výrobní náklady a vede tak automaticky zákazníky k nákupu zboží s nejnižšími náklady. Když tuto cenovou informaci vláda zdeformuje dotací, efektivnímu hospodaření je konec. (Podrobněji viz Velký třesk ministra Grégra, Profit č. 11/2001).

Dovozní bariéry všeho druhu také deformují cenové informace a vedou k nehospodárnému využívání zdrojů. Země, která se brání mezinárodní směně, nevyužívá plody z mezinárodní dělby práce a dlouhodobě zaostává. Ačkoliv argumenty proti obchodním bariérám jsou jasné, snad všechny země nějakou formu protekcionismu praktikují. Náhlému otevření hranic všemu zboží, které je dosud dovážené omezeně nebo se clem, by některé firmy nebyly schopny vzdorovat. Než by lidé, kteří tak přijdou o práci, našli uplatnění v perspektivnějších firmách, mohla by dočasně vrůst nezaměstnanost. Proto vlády upřednostňují snižování cel pozvolnou cestou a vzájemně na základě mezinárodních dohod. Tento postup je však až příliš pozvolný, protože cly chráněné firmy tvoří příliš silné zájmové skupiny. Člověk, který nepracuje v potenciálně ohrožených oborech, však musí státní subvence i protekcionismus v mezinárodním obchodě odmítat.

Dumping je dárek

Zvláštním případem je ochrana trhu před subvencovanými dovozy. Na jedné straně bychom mohli chtít trh před cenovými deformacemi chránit kompenzačním clem, na druhé straně bychom mohli sledovat logiku nebránění svobodnému obchodu a dovoz subvencovaných produktů neomezovat.

Cizí státy dotují své zemědělství i průmysl, takže některé dovážené komodity nemusí odrážet skutečné náklady. Na takovou nekalou soutěž doplácí především daňoví poplatníci v zemích, kde jsou tyto produkty dotovány, případně naši podnikatelé, které taková konkurence může zruinovat. Obrovský prospěch by z ní ale mohli mít naši spotřebitelé, kterým vlastně cizí země nabízí dotované zboží "jako dárek".

Máme tedy za dotovaná evropská jablka a polské uhlí poděkovat a užívat si "darů" cizích daňových poplatníků, nebo se máme takovému dovozu bránit? Máme uvalit dovozní bariéry na toto dotované zboží, aby naši zemědělci a horníci nebyli nekalou konkurencí likvidováni? Nebo máme našim zemědělcům poskytnou stejné dotace, abychom jejich situaci vyrovnali? Tedy: Máme snad na naše daňové poplatníky uvalovat vysoké daně jen proto, že je uplatňují u sousedů?

Zvrácená konkurence

Vidíme, k jaké perverzní konkurenci to vede: Státy se vlastně předhánějí v poskytování dotací a uvalování cel, aby domácí zboží bylo konkurenceschopné. Tuto zvrácenost je třeba zastavit. Státy se mají spíš předhánět ve snižování daní a v omezování regulací. Když se ale zemědělci v cizině těší nějakému druhu podpory, tak si naši zemědělci vydobudou obdobné programy, aby s nimi mohli "soutěžit". Když se v cizině objeví nějaká forma dotace vybranému průmyslovému odvětví, naše zájmové skupiny rychle přispěchají, aby dostaly stejné zvýhodnění.

Firmy si mají konkurovat trvalou snahou o snižování nákladů, ne snahou o získání výhod před svými konkurenty od státu. Státy si mají konkurovat nízkým zdaněním, ne dotacemi pro domácí produkci.

Jak ven ze začarovaného kruhu

Daňová konkurence začala fungovat v osmdesátých letech, kdy firmy začaly registrovat svá sídla do zemí s nižším zdaněním firemních zisků. Sazby těchto daní následně poklesly o několik desítek procent. Je šance, že by si státy začaly konkurovat i ve snižování dotací? Možné to je, ale musí se objevit průkopnický stát, který řekne OK, děkujeme evropští voliči za levná jablka a levné uhlí.Začne si neomezeně užívat "dary" evropských daňových poplatníků. Jen tehdy začnou jejich voliči uvažovat jinak: Cizinci si užívají levné zboží za naše peníze – DOST! Jen tak může být současná subvenční a protekcionistická politika zastavena a jen tak všichni farmáři a producenti budou moci nakonec podnikat ve svobodném prostředí.

Proto se přimlouvám, aby průkopnickým státem, který se jednostranně otevře dovozu, byla Česká republika. I když krátkodobě může někdo na takový krok doplatit, spotřebitelé vydělají okamžitě a dlouhodobě je to cesta k efektivnější produkci a skutečné svobodné konkurenci.

Už slyším protiargumenty. Sice bychom si užívali na úkor cizích daňových poplatníků a všichni kromě pěstitelů jablek a horníků by se měli okamžitě lépe. I pěstitelé jablek a horníci by nakonec našli nová zaměstnání, protože díky úsporám spotřebitelů by se rozvíjely jiné trhy. Co ale ve chvíli, až cizí země dotace skutečně zarazí?

Až cizí státy s dotacemi skoncují, tržní cena výrobků stoupne a motivace k domácí produkci jablek a uhlí bude obnovena. Svobodný trh je ve skutečnosti mnohem přizpůsobivější, než si mnoho lidí dokáže připustit.

Ing. Petr Mach, Ph.D., výkonný ředitel Centra pro ekonomiku a politiku

Vytisknout článek	Odeslat článek emailem

Komentáře k příspěvku

Doposud nebyly vloženy žádné komentáře.