články

Lze považovat vyjednané podmínky pro české zemědělce v Kodani za úspěch? Bohužel nikoli. Vyjednané produkční kvóty nejsou žádná sláva, neboť v mnoha případech leží pod skutečnou produkcí za rok 2001. A navýšení subvencí až na 60 % hladiny v EU vypadá sice monumentálně, nezaplatí jej však bruselská pokladna, nýbrž český stát. A to kdoví jestli.

Ačkoli se odpůrci zemědělské politiky snažili, pokus prosadit její reformu v roce 2002 nevyšel. Především Britové, Dánové, Švédové, částečně Nizozemci a Němci, chtěli využít rozšíření EU k rozjezdu hlubších změn směřujících k rozrušení tradičního nákladného systému. Francie – hlavní příjemce zemědělských subvencí z fondů EU – však debatu zablokovala.

Studená sprcha přišla v listopadu, kdy Evropská komise otevřeně oznámila, že kandidáti nemohou čekat zkrácení desetiletého přechodného období, po které má nabíhat plná výše přímé zemědělské podpory. Zamítla také požadavek kandidátů, aby nemuseli od prvního roku odvádět Bruselu plný příspěvek a dostali možnost ho postupně zvyšovat.

K nejožehavějším tématům v zemědělské oblasti vždy patřily přímé platby. Jejich počáteční výše má být čtvrtinová oproti podporám uvnitř současné patnáctky. Unie milostivě povolila, aby zemědělci mohli čerpat podporu z jiných fondů až do 60 % dotací v unii. Dorovnání má však pocházet ze státního rozpočtu ČR. Je otázka, zda při současném stavu veřejných financí budou na tak ambiciózní nápad peníze.

Pravidla zemědělské politiky, která se kandidátským státům nabízejí, jsou diskriminační. Pouhá čtvrtinová podpora zemědělských dotací znamená rozdělení Společné zemědělské politiky (CAP) do dvou částí – jednu pro stávající, druhou pro budoucí členy. Totéž rozdělení se týká i strukturálních a dalších fondů, což fakticky vytváří v EU členy první a druhé kategorie.

Evropská komise sází na to, že se v mezidobí unie dohodne na podstatné redukci společné zemědělské politiky, která dnes spolyká více než polovinu rozpočtu EU. Jinými slovy: výše dotací z unie se bude postupně "narovnávat", mezitím však systém CAP zeštíhlí, možná úplně změní svojí podobu. Vidina tučných dotací, o níž sní dnešní kandidáti, se tak do deseti let rozplyne.

Diskriminačně působí rovněž maximální limit možné podpory 300 000 eur pro zemědělský podnik. Tento vánoční dárek, který vyjednavači z Kodaně přivezli, asi nejvíce zahýbe českým zemědělstvím, neboť znamená, že nebude mít smysl v České republice mít farmy větší než 900 hektarů.

To, že dříve či později dojde k reformě Společné zemědělské politiky, je správné. Brusel dnes subvencuje farmáře tak, že garantuje výkup jejich produkce za minimální, tzv. intervenční ceny. To spolu s přímými subvencemi vytváří mohutnou nadprodukci s pověstnými kopci masa a obilí a potoky mléka a vína.

Změna pravidel pro rozdělování prostředků je více než potřebná. Do budoucna je nutné přeměnit intervenční systém na záchrannou síť pro farmáře, používanou jen v naléhavých situacích. Pokud se to podaří, dostanou sice dnešní kandidáti i stávající členové nižší dotace než podle současných pravidel, vydělá však na tom daňový poplatník i spotřebitel.

Kodaňský summit umožnil zemědělcům dorovnat subvence na vyšší úroveň, než se čekalo. Úspěch by však byl, kdyby dorovnání prováděla bruselská, nikoli česká státní pokladna. Stav českých veřejných financí je takový, že plné dorovnání se jeví jako problematické. Úspěch zemědělců na kodaňském summitu je tak zatím spíše fiktivní.

PhDr. Ing. Marek Loužek, PhD.

Vytisknout článek	Odeslat článek emailem

Komentáře k příspěvku

Doposud nebyly vloženy žádné komentáře.