vyhledávání na serveru:

Při zavádění eura v Evropské unii převážily ideologické motivy a momentální nadšení politických vůdců pro nadnárodní instituce nad ekonomickými argumenty. Dnes je předčasné hodnotit, jak euro prospělo či uškodilo evropské ekonomice jako celku, každopádně zavedení eura nedokázalo zabránit trvalému poklesu míry růstu evropské ekonomiky. Dnes je také zřejmé, že zavedení eura má rozdílný vliv na jednotlivé země eurozóny. Rychleji rostoucí ekonomiky eurozóny jako např. Irsko dnes zažívají vyšší inflaci, než měly před zavedením eura, a stagnující ekonomiky jako Německo jsou na pokraji deflace. Německo dnes trpí vysokou nezaměstnaností a recese, kterou zažívá, je nejhorší od ropné krize. Tyto rozdílné dopady plynou z ekonomické různorodosti evropské měnové unie. Stav nadměrné inflace nebo nadměrné nezaměstnanosti je standardním průvodním znakem měnové integrace nesourodých ekonomik.

Kdyby Česká republika používala místo koruny euro, ztratila by ekonomika měnový kurz jako přirozený vyrovnávací činitel toků peněz mezi Českem a zahraničím a množství peněz v ekonomice by se stalo neovladatelnou veličinou. Každé zvýšení exportu nebo příliv investic by znamenal zvýšení množství peněz v ekonomice, naopak pokles exportu nebo odliv kapitálu by vedl k poklesu oběživa. Zatímco když množství peněz roste, mají ceny tendenci pružně se přizpůsobovat směrem nahoru, při poklesu peněžní zásoby se nižší agregátní poptávka projeví poklesem výroby v důsledku nepružnosti některých cen směrem dolů. Příliv peněz by byl doprovázen inflací a odliv peněz by byl doprovázen deflací a poklesem výroby a růstem nezaměstnanosti. Kdybychom přijali euro dnes, čekala by nás zhruba taková inflace, jaká u nás byla v době pevného svázání kurzu s markou, tj. kolem deseti procent.

Když německá exportní lobby před pár lety tlačila na zrušení marky a zavedení eura, slibovala si od toho, že začlenění slabých ekonomik jihu Evropy přispěje k oslabování měny a slabé euro pomůže německému exportu. Jenže dnes je to především německá ekonomika, která na zavedení eura doplácí. Kdyby dnes stagnující německá ekonomika používala svoji marku, marka by oslabila a oslabená měna by pomohla vrátit Německo na růstovou dráhu. Relativně rychlý hospodářský růst Španělska, Řecka či Irska brání oslabování eura, které by dnes německá ekonomika tolik potřebovala.

Inflační cíl Evropské centrální banky dnes činí 2 procenta. Je to ale pouhý průměr a inflace se v jednotlivých zemích velmi liší. Nízký inflační cíl znamená, že se některé regiony – a dnes je to Německo – snadno dostávají do deflace provázené poklesem hospodářství a růstem nezaměstnanosti. Obecně lze říci, že čím více se liší hospodářský vývoj v jednotlivých regionech měnové oblasti, tím vyšší musí být průměrná míra inflace, aby společná měna nezpůsobovala v některých regionech deflaci nebo recesi. Můžeme proto očekávat, že právě německá exportní lobby začne tlačit na zvýšení inflačního cíle Evropské centrální banky. Možná brzy padne posvátná kráva nezávislosti Evropské centrální banky a na nátlak Německa dojde ke zvýšení inflačního cíle.

Začlenění České republiky a dalších rostoucích ekonomik střední a východní Evropy do eurozóny by si proto dříve či později vynutilo zvýšení inflačního cíle Evropské centrální banky – což by dále zvýšilo inflaci v těchto zemích. Zavedení eura v České republice by znamenalo nejen zrychlení růstu cen, ale také to, že by inflace byla nastavována a řízena ze sídla Evropské centrální banky ve Frankfurtu, na jejíž politiku by Česká republika měla zanedbatelný vliv.

Ing. Petr Mach, Ph.D., výkonný ředitel Centra pro ekonomiku a politiku