články

Kartely vznikají jako důsledek existence jen několika málo firem (nejlépe se to domlouvá ve dvou) na trhu s určitým zbožím. Proč je na trhu málo firem je způsobeno existencíbariér pro vstup na trh. Bariéry mohou být dvojího druhu - přirozené a způsobené státem (tzv. regulace). Existence přirozených bariér je dána především přírodním omezením (suroviny), nebo v důsledku vysokých fixních nákladů a omezeného trhu (zejména síťová odvětví). I když existuje řada argumentů, proč je (především z dlouhodobého hlediska) i v těchto případech dohled vlády zbytečný a ve většině případů škodlivý, je zde snaha státu chránit soutěž ještě pochopitelná.

Daleko absurdnější situace však nastává, když stát svými regulacemi nejdříve vytvoří řadu překážek pro vstup konkurence na trh, čímž de facto uměle vytvoří situaci v literatuře popisovanou jako oligopol (trh, na kterém dlouhodobě působí jen několik firem), případně monopol a takto připuštěné firmy pak stíhá tu za dominantní postavení, jindy za podezření z kartelu.

Řekli jsme, že na tzv. dokonalém trhu nemůže kartel vzniknout. Podívejme se na příkladu čerpacích stanic, kde je zakopaný pes a proč je tento trh náchylný k dohodám. Je to velmi ilustrativní příklad, protože na rozdíl od trhů s většinou ostatního zboží zde všechny charakteristiky dokonalého trhu jsou splněny opravdu takřka "dokonale" s jedinou výjimkou, za kterou je přitom evidentně odpovědný stát:

1. Obchoduje se s homogenními produkty - benzín je u každého prodejce stejný, na rozdíl od téměř jakéhokoliv jiného spotřebního zboží. To znamená, že prodejce nemá prakticky šanci odlišit se od jiného prodejce a díky "rozdílnosti" výrobku požadovat cenovou přirážku.( To nutí prodejce lákat zákazníky jiným způsobem - soutěže, bonusy, apod.)
2. Kupující mají dokonalé informace - zejména v rámci města či regionu, ve kterém je několik benzinových pump, nebo v rámci silně používaných dopravních tahů (např. D1 ), navíc ceny PHM jsou často předmětem zpravodajství médií (např. Lidové noviny zveřejnily 18.9. seznam více než 200 nejlevnějších stanic PHM).
3. Nulové náklady na změny dodavatele - vzhledem k mobilitě kupujících a hustotě čerpacích stanic je tato podmínka dokonalého trhu lépe splnitelná, než kdekoliv jinde
4. Prodávajících je mnoho - toto je zřejmě jediná podmínka, díky které trh s PHM nesplňuje definici dokonalého trhu.

Nesplnění podmínky č.4 stačí, aby trh z pohonnými hmotami degeneroval v dlouhodobý oligopol, na kterém budou pokusy o kartelovou dohodu na denním pořádku.

Ale proč je prodávajících málo, resp. proč velcí prodejci jsou stále větší a malým se nedaří? Vždyť prodávat benzín či naftu je jistě relativně bezpečný způsob podnikání, máločeho se lidé vzdávají více neradi, než ježdění autem. Protože pořídit si benzinovou pumpu je velice nákladné a administrativně náročné. Existuje celá řada norem, které musí zájemce splnit a které takovou stavbu prodražují o milióny. Existují desítky úřadů, které musí takovou stavbu schválit a věřte, že tyto úřady se mohou postavit proti bez udání důvodu a nikdo nic nezmůže. Je evidentní, že z této situace profituje těch několik etablovaných velkých prodejců, kteří mají prostředky jak na splnění všech norem, tak na "rozumné" dohody s všemocnými úředníky.

(Viděl jsem kdesi na obrázku mobilní čerpací stanici, se kterou stál u cesty jeden člověk v jedné středomořské zemi. Bylo to jeho živobytí. Myslíte, že něco takového je u nás možné?)

Kdyby stát neomezoval vstup na trh pohonných hmot řadou uměle vytvořených bariér, nemusel by se antimonopolní úřad trápit, zda prodejci uzavřeli nebo neuzavřeli kartelovou dohodu a benzín by navíc v každém případě byl pro spotřebitele levnější.

Podobný přístup státu můžeme vidět na každém kroku. Tak například velké hypermarkety, které rostou v Česku jako houby po dešti a které vzbuzují obavy, co se stane, až vytlačí malé obchodníky. Jenže, to zda se drobní konkurenti udrží, či ne, zase závisí na politice vlády daleko více, než na množství velkých nákupních středisek. Zatím, vytvářením dalších a dalších předpisů, nahrává těm velkým. I když se tváří, že měří všem stejně. Platí totéž, co v případě čerpacích stanic - se všemi regulacemi se daleko snadněji vypořádají existující, kapitálově silné společnosti. Rád uvádím příklad, se kterým jsem se setkal v jedné vesnici na severní Moravě:

Začínající podnikatel zjistil, že v jejich obci není řeznictví. Protože nejbližší je v 15 kilometrů vzdáleném městě, usoudil, že by mohlo, sice nijak zvlášť, ale přece jen prosperovat. Neřešitelný problém však nastal při vyřizování hygienického povolení. Podle předpisu totiž musí mít samostatnou prodavačku na salámy a na maso. Marně vysvětloval úřednici, že na dvě pracovní síly na vesnici prostě nevydělá. Výsledkem bylo, že řeznictví na vesnici nevzniklo a lidé jsou nuceni jezdit pro maso do 15 kilometrů vzdáleného supermarketu ve městě. (vzkaz pro socialistickou vládu -onen člověk i s paní, se kterou byl domluven, že bude v řeznictví prodávat, skončili jako nezaměstnaní na pracovním úřadě). Velmi zajímavá (spíše smutná) je reakce mnohých našich politiků na tyto argumenty. Vyprávěl jsem tento příběh v jedné televizní debatě. Reakce jistého politika ze strany lidové mne dokonale uzemnila - "předpisy se musí dodržovat"!

Všimněme si, že v případě prodeje masných výrobků není splněna ani jedna z prvních tří podmínek pro dokonalý trh - produkt není homogenní, kupující zdaleka nemají dokonalé informace a náklady na změnu nejsou nulové. Přesto, pokud zůstane splněna podmínka č.4, nikdy nedojde k ovládnutí trhu masa jedním nebo několika velkými hráči, protože konkurence dokáže na něm vždy nalézt mezery a prodávajících tak bude stále velké množství, resp. pod hrozbou potenciální konkurence se nikdo, byť sebevětší, nebude moci chovat monopolisticky, ani uzavírat kartely.

Nedokonalé trhy (kterých je drtivá většina) mají sice samy od sebe tendenci k monopolistickému (kartelovému) chování, avšak pokud stát nezačne regulovat vstup na tyto trhy, nikdy nedojde dlouhodobě ke skutečnému vytvoření monopolu nebo kartelu.

Z obou příkladů je vidět, že uzavřenost trhu je klíčovou podmínkou pro vznik prostředí, ve kterém se daří monopolnímu chování a kartelovým dohodám, bez ohledu na to, o jaký typ produktu jde. Vidíme, že antimonopolní úřad převážně zkoumá následky a nikoliv příčiny. Smysluplnost jeho existence by neobyčejně vzrostla, kdyby se jeho nálezy staly seznamy škodlivých předpisů, které vedou k omezení konkurence, než když obsahují seznamy firem, které pouze využívají příležitostí poskytnutých státem.

Martin Říman, poslanec PČR

Vytisknout článek	Odeslat článek emailem

Komentáře k příspěvku

Doposud nebyly vloženy žádné komentáře.