články

Podle predikce Ministerstva financí (MF) měly činit v r. 2002 příjmy státního rozpočtu 649 miliard, příjmy krajů a obcí 241 miliard, příjmy státních mimorozpočtových fondů 27 miliard a příjmy zdravotních pojišťoven 138 miliard. Porovnáme-li očekávané veřejné příjmy celkem – 1055 miliard – s očekávanou výší hrubého domácího produktu – 2325 miliard – vyjde nám, že stát svým poplatníkům hodlá v roce 2002 sebrat různými způsoby 45,4 % jejich výdělků. Veřejné výdaje jsou díky zadlužování státu jak známo ještě vyšší než příjmy - vůči HDP budou podle MF činit 47,6 %. V červnu se tedy překlápíme do pomyslné druhé části roku, kdy se daňoví poplatníci vyplatili státu a začínají pracovat pro sebe.

Jakkoliv jsou uvedená čísla vysoká, jsou stále neúplná. Nezahrnují např. obrovské výdaje centrální banky hospodařící s miliardovými ztrátami. Nezahrnují poplatek ve výši 900 korun ročně, který musí všichni majitelé televizorů odvádět České televizi, a celou řadu dalších podobných více či méně skrytých poplatků placených všelijakým veřejným či kvazi-veřejným institucím. Nezahrnují ani jednu z nejkrutějších daní vůbec: daň ve výši 12 měsíců života v základní vojenské službě, resp. 18 měsíců při službě civilní. Skutečná míra státního přerozdělování, která by zahrnovala všechny státem vymáhané prostředky, se patrně bude pohybovat kolem padesáti procent.

Ať už používáme kteroukoliv běžnou metodiku, jedna věc je zřejmá: Během vlády ODS tato míra státního přerozdělování klesala. Od nástupu ČSSD k moci míra státního přerozdělování dramaticky roste (viz graf) a kdyby stejným tempem rostla i nadále, budeme se ke konci příštího volebního období již velmi blížit k hodnotám reálného socialismu.

Ekonomické výzkumy dokládají, že čím vyšší je míra ekonomické svobody, tím vyšší je ekonomický růst. Přesvědčení, že občané by měli rozhodovat o svých životech pokud možno sami, není pouhou ideologií svobody, ale je i velmi pragmatickou politikou, která vede k růstu bohatství všech vrstev společnosti. Naopak přesvědčení, že by za občany měl rozhodovat pokud možno stát, je sice pro mnoho lidí lákavé, ale důsledky takové politiky jsou nesvoboda a hospodářské zaostávání za svobodnějšími národy.

Ing. Petr Mach, Ph.D., výkonný ředitel Centra pro ekonomiku a politiku

Vytisknout článek	Odeslat článek emailem

Komentáře k příspěvku

Doposud nebyly vloženy žádné komentáře.