články

Kanonáda, která se snesla k návrhu rovné daně, je neuvěřitelná. Informace, že ODS chce zrušit daňové úlevy, je v zásadě správná. Obvinění, že rovná daň zvýhodňuje jen bohaté, je však neopodstatněné. Rovná daň je neutrální koncept, který přistupuje ke všem poplatníkům stejně – ať jsou bohatí nebo chudí.

Výpočet různých novin, kolik by díky rovné dani prodělal průměrný zaměstnanec se dvěma dětmi, má jednu vadu: počítá se základní odečitatelnou položkou na současné úrovni. V konceptu rovné dani se však kalkuluje se základní nezdanitelnou částkou daleko vyšší – nejčastěji kolem 7000 korun měsíčně. Pokud tuto položku zohledníme, zjistíme, že na rovné dani vydělají nejen bohatí, nýbrž především chudí - studenti a lidé s minimální mzdou - zatímco běžný zaměstnanec na reformě neprodělá.

Námitka, že na reformě tratí invalidé nebo studenti, je nesprávná. Zdravotně postižený si dnes může snížit daňový základ až o 50 000 korun. Ovšem zdravotně postižení obvykle nemají zdanitelné příjmy. Tato úlevy se proto týká jen malé skupiny postižených, jimž plyne příjem z vlastnictví. Tím vzniká nespravedlivá výhoda před ostatními tělesně postiženými, kteří žádný výnosný majetek nemají.

Studenti by měli v systému rovné daně nárok na stejnou odpočitatelnou položku jako všichni ostatní poplatníci. Běžné příjmy z vedlejších pracovních poměrů spadnou do základního nezdanitelného minima, takže studenti na rovné dani dokonce vydělají. Pokud má student standardní příjem, jde o klasický pracovní poměr a není důvod zvýhodňovat takového člověka speciálními úlevami.

Obvinění, že rovná daň je jen pro bohaté, je nesmyslné. Bohatí dnes mohou uplatňovat nepřeberný počet odečitatelných položek a výjimek, které jim přinášejí obrovské úspory. V systému rovné daně o tyto úlevy přijdou a dostanou jen základní odečitatelnou položku a nízkou sazbu. Chudí budou díky základnímu nezdanitelnému minimu platit daň buď malou, nebo žádnou.

Do budoucna může být rovná daň doplněna tzv. zápornou daní. Lidé, jejichž příjem klesl pod určitou hranici, by obdrželi od státu příspěvek, který by nahradil stávající sociální dávky. To se týká i lidí s minimální mzdou, kteří dnes platí vyšší daň, než by platili v systému rovné daně.

Rovněž kritika zrušení odečitatelných položek na úroky z hypotečních úvěrů a stavebního spoření, která se občas objevuje, nevychází ze znalosti věci. Rovná daň neznamená znevýhodnění bytové výstavby. Je třeba odlišit dotace k úrokům z hypotečních úvěrů či ke stavebnímu spoření (které by mohly zůstat) a odečitatelné položky z daňového základu (které by byly zrušeny). Odečitatelné položky nejsou nutné, když lidé využívají výhod jednotné a nízké daňové sazby.

Klíčovým cílem rovné daně je zjednodušení daňového systému, dlouhodobým cílem je snížení celkové daňové zátěže. Daňová reforma musí být provedena s citem tak, aby nedošlo ke krátkodobému propadu příjmů státního rozpočtu. Protože průměr základní sazby DPH v zemích OECD je 18 %, je rovná všeobecná daň ze spotřeby na úrovni 15 % realistická. Sjednocení sazby daně z příjmu jednotlivců a pokles sazby daně u podniků je v souladu s dlouhodobou vyrovnaností státního rozpočtu.

Daň z příjmu jednotlivců nelze vytrhávat z kontextu celé daňové reformy. Rovná daň znamená rovnou daň osobní, rovnou daň z podnikání a rovnou všeobecnou daň ze spotřeby. Teprve všechny tyto systémové a parametrické změny dávají dohromady daňovou reformu. Na rovné dani by v každém případě měli vydělat všichni. Volit nízké daně znamená volit rovnou daň.

PhDr. Ing. Marek Loužek, CSc.

Vytisknout článek	Odeslat článek emailem

Komentáře k příspěvku

Doposud nebyly vloženy žádné komentáře.