články

Podstatu trhu a hospodářské globalizace vystihl v r. 1752 britský filosof a ekonom David Hume, když napsal: "Podnikatelé postupně přesouvají výrobu ze zemí, které díky nim již zbohatly, a směřují do jiných zemí, které je přitahují lacinějším materiálem a levnější pracovní silou. To vede následně i v těchto zemích k růstu bohatství a ze stejných důvodů jsou i ony nakonec opuštěny." Pravdu tohoto tvrzení poznává i česká ekonomika, do níž přicházejí zahraniční investice vysokým tempem, naše životní úroveň roste, ale někteří cizí podnikatelé již raději pro své investice volí země ještě levnější a – ekonomicky svobodnější. Proto je zničující, když náš stát produkci českých firem ještě zdražuje vysokými daněmi z podnikání, vysokým zdaněním pracovní síly a v neposlední řadě regulačními normami, které dále celou výrobu zdražují.

Neustále však slyšíme, že všelijaká stále nová a nová regulační opatření musíme zavádět, abychom byli kvalifikováni ke vstupu do Evropské unie. Proč však Evropská unie chce, abychom rychle přijali všechny její normy? Je přeci zjevné, že nové a nové regulace omezují komparativní výhody a konkurenceschopnost našich podnikatelů a zaměstnanců.

Někdo by se mohl domnívat, že evropské normy nám zvýší blahobyt. Vždyť díky nim musí výrobci přivádět na trh bezpečnější, tišší a modernější výrobky. Potíž je v tom, že každá norma, která v bohatém Německu znamená kodifikaci statu quo, znamená pro chudší Česko drahé přizpůsobení. Životní úroveň nelze nařídit normou. Naplňování nenaplněných norem je vždy na úkor jiných výdajů. A je nutno dodat, že na úkor výdajů, které by umožnily ekonomické dohnání Německa. Jestliže např. naše vláda pod pokutou 20 milionů nařizuje, jak hlučné mohou být vyráběné bagry, sekačky na trávu nebo vysavače (Nařízení vlády č.194/2000 Sb.), zvyšuje tím výrobcům náklady, bez ohledu na to, co by preferovali spotřebitelé. Podobných technických norem se na naše podnikatele a občany valí v rámci "legislativní smršti" mraky. Nepřiměřené standardy zdražují produkci a brání lidem směřovat peníze tam, kde slibují nejvyšší výnos a potažmo rozvoj a dosažení vyšších standardů tehdy, až to bude odpovídat celkové úrovni ekonomiky. Omezují komparativní výhody a konkurenceschopnost a fixují zaostalost. Povinnost mít nehlučné sekačky znamená mít méně sekaček.

Podobná nařízení jsou prý nutná, abychom splnili "kapitolu o volném pohybu zboží" v jednání o přičlenění k Evropské unii. Jenže obsahem kapitoly "volný pohyb zboží" je navzdory jejímu ušlechtilému názvu hora nařízení a zákazů o tom, co se smí a nesmí uvádět na trh.

Znamená to, že neomezovaná konkurence z kandidátských zemí by pro občany Evropské unie byla nevýhodná? Samozřejmě že ne! Konkurence je proces, který vždy umožňuje směnu výhodnou pro obě strany kontraktu. Kdybychom mohli se svým zbožím volně konkurovat na evropském trhu, občané EU by si kupovali levnější zboží vyrobené tam, kde jsou nižší daně a menší regulace. To, co skutečně volná mezinárodní konkurence brzdí, je socialistické přerozdělování a regulace. Kdyby země EU neomezily vysoké daně a regulace, ve skutečně volné mezinárodní konkurenci by začaly brzy zaostávat. Můžeme se proto oprávněně domnívat, že skutečným smyslem norem EU není zvýšení našeho blahobytu, ale zdražení naší produkce a potlačení naší konkurenceschopnosti. Volná mezinárodní konkurence bere politikům moc. Nejprominentnější z evropských socialistů, německý kancléř Gerhard Schröder na berlínské konferenci "Evropská hospodářská politika – trendy a příležitosti" bezelstně prohlásil: "Že bychom tzv. rozvojové země ponechali volné hře tržních sil absolutně nepřipadá v úvahu. To je důvod, proč jsme tak neochvějně pro politickou kontrolu procesu globalizace, pro vynucování politických a etických principů ve světové ekonomice …Národní vlády se svým omezeným rozsahem mají ve světě mezinárodně integrované produkce, v němž si globální hráči mohou vybírat nejlepší umístění pro své aktivity po celém světě, velice omezenou možnost něčeho dosáhnout."

Těm, kteří si dosud mysleli, že němečtí politici podporující rozšíření EU jsou motivováni ušlechtilými snahami o blahobyt ostatních evropských národů, otevřel Schröder oči: "Právě kvůli touze udržet … náš evropský model jsme my Němci odhodláni sjednotit a rozšířit Evropskou unii. Rozšíření Evropské unie je odpovědí Evropy na globalizaci. Bez úzké kooperace mezi Evropany nebudeme schopni globalizaci politicky ovládat." Němečtí politici si uvědomují, že jejich "evropský model" nelze v celosvětové konkurenci udržet. Aby si uchovali moc regulovat životy svých občanů a přerozdělovat jejich bohatství, požadují, aby stejně nevýhodná svazující opatření uplatňovali i v okolních zemích.

Jaké z toho plyne ponaučení? Nenechme se zmást vidinou tzv. volného trhu Evropské unie. On totiž žádným volným trhem není.

Ing. Petr Mach, Ph.D., výkonný ředitel Centra pro ekonomiku a politiku

Vytisknout článek	Odeslat článek emailem

Komentáře k příspěvku

Doposud nebyly vloženy žádné komentáře.