články

Zdeněk Tůma si vysloužil kritiku vlády ještě než byl oficiálně jmenován do funkce guvernéra, když naznačil možnost zvýšení úrokových sazeb, pakliže bude pokračovat ekonomický růst. Přes své kontroverzní prohlášení byl prezidentem do čela České národní banky jmenován.

Zmiňovaný výrok odráží dvě teoretická východiska: 1) Zvýšení úrokových sazeb omezí růst peněžní zásoby. Jde tedy o opatření protiinflační označované jako měnová restrikce. 2) Druhá teze předpokládá, že vyšší hospodářský růst znamená mj. zvýšení spotřeby, tedy růst agregátní poptávky, a jde tudíž o jev proinflační, proti němuž je nutné zakročit.

Zatímco první teze odráží efekty existujících nástrojů měnové politiky centrální banky a bude s ní asi souhlasit většina ekonomů, teze druhá představuje nejednoznačné východisko, přístup jedné skupiny ekonomů, k níž se svým výrokem pan Tůma přihlásil. Tento přístup můžeme nazvat keynesiánským.

Keynesiánci versus monetaristé

Naproti tomu existuje přístup zcela opačný, nazvěme ho monetaristický nebo klasický. Podle něj je ekonomický růst naopak faktorem deflačním čili protiinflačním. Ekonomický růst neodráží agregátní poptávku, ale agregátní nabídku. Agregátní poptávka roste s peněžní zásobou. Keynesiánci tvrdí: Ekonomiku lze vhodnými nástroji ve správnou chvíli buď povzbuzovat nebo utlumovat, aby se zabránilo nežádoucím výkyvům. Monetaristé centrálním bankéřům radí: Nesnažte se svými ad hoc zásahy zajišťovat stabilní ekonomický vývoj, stejně zasáhnete vždy nevhod a kolísání ekonomiky tím akorát způsobujete. Dbejte jen, ať je peněžní růst stabilní.

Centrální bankéři ze svých základních teoretických přístupů vyvozují dalekosáhlá rozhodnutí. Tato rozhodnutí mají vliv jak na inflaci tak na hospodářský růst a bytostně se dotýkají všech lidí. Zatímco pro ‘keynesiánce‘ může být zrychlující se hospodářský růst důvodem ke zvýšení úrokových sazeb v zájmu udržení nízké inflace, pro ‘klasické‘ ekonomy by byl spíš důvodem k jejich snížení.

Jestliže se pan Tůma ve svém východisku mýlí a hospodářský růst je faktorem protiinflačním, mohl by zvýšením úrokových sazeb – ve fázi obnovujícího se hospodářského růstu – způsobit pokles množství peněz a uvrhnout českou ekonomiku zpět do recese.

Bankovní rada je politický orgán

Existence rozdílných přístupů vzdělaných odborníků ukazuje na to, že jmenování bankovní rady není jen otázkou odbornosti, ale také otázkou politickou. Proto by měla před jmenováním guvernéra a nových členů bankovní rady probíhat veřejná diskuse. Ta bohužel neprobíhala a prezident rozhodl pouze podle doporučení úzké skupiny osob. Jakoby k dobrému fungování centrální banky stačilo vybrat odborníka nezávislého na vládě.

K transparentnosti rozhodování centrální banky by nyní nepochybně přispělo, kdyby před případným pohybem úrokových sazeb a dalších parametrů měnové politiky své názory a základní teoretická východiska veřejně projevovali všichni členové bankovní rady, a dali tak najevo, zda zastávají stejně vyhraněný postoj jako guvernér.

Politika centrální banky by neměla usilovat za každou cenu o co nejnižší inflaci bez ohledu na ekonomický růst. Válka mezi centrální bankou a vládou by měla – navzdory způsobu, jakým prezident vedení centrální banky jmenoval – skončit v zájmu dobrého fungování české ekonomiky.

Ing. Petr Mach, Ph.D., výkonný ředitel Centra pro ekonomiku a politiku

Vytisknout článek	Odeslat článek emailem

Komentáře k příspěvku

Počet komentářů: 1, poslední 20.12.2005 00:00

20.12.2005 00:00 | Keynesiánci (David Chládek)