články

Koruna trvale posiluje. Zlevňuje pro nás zahraniční dovolená, zahraniční zboží a zahraniční investiční příležitosti. Zdražují naše služby pro cizí turisty, naše zboží nabízené na cizích trzích a české investiční příležitosti pro cizí investory.

Ti, kdo se chystají na dovolenou, chtějí investovat v cizině nebo si pořídit něco z dovozu, mohou být rádi. Naopak cizím turistům, našim exportérům a zahraničním investorům se může posilování koruny nelíbit, mohou proti němu protestovat, to je ale všechno, co proti tomu mohou dělat.

Posilování koruny je totiž realita – něco jako jarní oteplování. Jako každá jiná věc na trhu, koruna zdražuje tehdy, když je po ní vysoká poptávka, resp. když je nedostatečná nabídka. Vysoká poptávka po korunách je odrazem vysoké atraktivnosti českého prostředí pro zahraniční investice a odrazem rostoucí životní úrovně – v relaci k zemím vůči jejichž měnám naše koruna posiluje. Snaha tomuto posilování bránit by byla bojem proti větrným mlýnům.

Jediným účinným "lékem" proti posilování koruny by bylo snížení atraktivnosti české ekonomiky pro zahraniční investory či snížení životní úrovně – a to si jistě nikdo nepřeje.

Kurz koruny je součtem – či průnikem – zájmů všech subjektů, které mění cizí měny za koruny a naopak (a jejich klientů). Někteří aktéři devizového trhu však nejsou spokojeni s vahou, jakou se jejich tržní jednání na hodnotě kurzu projevilo, a chtějí, aby kurz v jejich prospěch ovlivnil stát. Nástrojem státu k ovlivňování kurzu je centrální banka.

Česká národní banka může vstoupit na trh a zájemcům dychtivým po korunách koruny prodávat. Může hromadit další a další devizové rezervy. Byla by to ovšem marná snaha, která by nikomu – ani našim exportérům – neprospěla. V ekonomice by začalo obíhat více korun – a to by znamenalo vyšší inflaci. Tržby exportérů ze zahraničí by – převedené do korun – sice zůstaly díky "udržené" koruně nominálně stejné, ale kvůli vyšší inflaci by reálně znamenaly méně. Radost exportérů z neposílené koruny by brzy vyprchala.

Posilování koruny je dlouhodobým trendem trvajícím od roku 1990. Nezáleží na tom, zda dochází k nominální změně kurzu, nebo zda dochází k reálnému zhodnocování koruny. K nominálnímu zhodnocování dochází tehdy, když centrální banka proti trendu posilování koruny nezasahuje. K reálnému zhodnocování dochází tehdy, když centrální banka svými intervencemi udržuje kurz nominálně stabilní a inflace u nás v důsledku toho roste rychleji než v cizině.

Ať je zhodnocování koruny nominální nebo reálné, na vývozce, dovozce, turisty i investory to má stejný dopad. Ve skutečnosti není důvod pozastavovat se dnes nad zhodnocováním koruny více než před deseti či pěti lety jen proto, že dnes dochází k otevřenému nominálnímu zhodnocování. To je jen důsledkem toho, že měnová politika dnes preferuje nižší míru inflace.

Při svých cestách do ciziny a nákupech zahraničního zboží zjišťujeme, že si můžeme dovolit více nákupů než v r. 1990. Posilování koruny nám dává při našich zahraničních pobytech najevo jakým tempem doháníme vyspělý svět. Představuje zdravý tlak na naše výrobce, aby dováženému zboží konkurovali. Jaká by asi byla motivace našich výrobců aut, kdyby zahraniční auta stejné kvality stála stále dvojnásobek? Zlevňující dovážené zboží nechává našim spotřebitelům více peněz na další nákupy, a to je příležitost pro domácí i zahraniční výrobce.

Proti posilování koruny nemá smysl brojit. Jenom je třeba jej vzít na vědomí. Z trvalého posilování plyne jediná důležitá implikace pro naše chování: nedržet zbytečně úspory v cizích měnách, které ztrácí vůči české koruně na hodnotě.

Ing. Petr Mach, Ph.D., výkonný ředitel Centra pro ekonomiku a politiku

Vytisknout článek	Odeslat článek emailem

Komentáře k příspěvku

Doposud nebyly vloženy žádné komentáře.