články

Nezaměstnanost, která se do roku 1996 držela kolem tří procent, se stala závažným problémem a vyšplhala se na "evropskou" úroveň kolem 10 procent. Když před pěti lety začala nezaměstnanost narůstat, byl tento nárůst doprovázen celkovým poklesem ekonomiky, proto jsme jej mohli považovat za přechodný cyklický jev. Dnes ovšem ekonomika roste, ale nezaměstnanost zůstává vysoká. Nezaměstnanost se u nás zakořeňuje ze systémových příčin vyplývajících z institutů a parametrů státní sociální politiky.

Tradiční učebnicový pohled rozčleňuje nezaměstnanost na cyklickou (která roste když ekonomika klesá a naopak), strukturální (která vzniká v regionech se zastaralou strukturou výroby neodpovídající současné poptávce) a neškodnou frikční (která existuje čistě proto, že lidé čas od času hledají novou práci). Je však na čase přiznat si, že hlavní částí nezaměstnanosti u nás a v mnoha dalších zemích Evropy je nezaměstnanost jiná – systémová, která vyplývá z celkového systému státní "sociální" politiky.

Pokud nepracovat je výhodnější než pracovat, lidé nemají motivaci aktivně hledat zaměstnání. Pokud zaměstnávat lidi s nízkou kvalifikací je příliš nákladné, firmy nemají o takové pracovníky zájem. Pokud je průmysl sociálními inženýry Grégrova typu nasměrováván pobídkami a dotacemi špatným směrem, nabídka a poptávka práce se nesejdou.

Vláda např. trvale pokračuje ve zvyšování minimální mzdy. Kdo by chtěl platit zaměstnancům méně než 35 korun za hodinu, je zločinec. Nabízí se otázka, proč nezvýšit minimální mzdu třeba na 15 tisíc, když je to údajně tak blahodárné a sociální, jak předpokládá ministr Špidla! Proč to pana Špidlu dosud nenapadlo? Protože všichni, hodnota jejichž práce je nižší než 12 tisíc, by buďto zůstali nezaměstnaní nebo by byli zaměstnáni načerno. Nesmyslnost, která je jasná z příkladu dovedeného ad absurdum, bohužel není vidět na první pohled při současné úrovni minimální mzdy. Efekt je však stejný, pouze menší.

Stejné je to se sociálními dávkami. Spousta lidí v malých městech a na venkově, kde jsou nižší životní náklady, vystačí s kombinací všech možných sociálních dávek a o práci nejeví zájem. Podnikatelé se přizpůsobí a dovážejí na stavby a do továren zahraniční dělníky. Zvyšováním minimální mzdy a sociálních dávek tedy vláda nezaměstnanost pouze zvyšuje.

Pomůže vláda tím, když bude sypat průmyslové dotace do postižených regionů? Každopádně platí, že každá koruna umístěná vládou někam, kde má zvýšit poptávku po pracovní síle, snižuje o korunu poptávku jiných daňových poplatníků a na jiném místě tedy nezaměstnanost zvyšuje. Nezaměstnanost se tím dá pouze dočasně přesunout z jednoho regionu do druhého.

Naše současná vysoká nezaměstnanost ukazuje opět, že socialistická politika není sociální. Rada zůstává stejná: Nechte podnikatele podnikat a lidi pracovat!

Snižte sociální dávky odrazující od práce a snižte daně na tyto dávky! Snížením demotivačních dávek by vláda zabila dvě mouchy jednou ranou: za prvé by zvýšila motivaci hledat práci a za druhé by díky sníženým daním na sociální zabezpečení zlevnila pracovní sílu. Zrušte minimální mzdu a dovolte podnikatelům i uchazečům o práci, aby se našli na trhu! Zrušte přespřílišnou byrokracii a regulaci, kterou zatěžujete podnikání! Umožníte tak dalším lidem pustit se do dobrodružství podnikání a současným podnikatelům umožníte zvýšit efektivnost a najmout nové pracovní síly.

Ing. Petr Mach, Ph.D., výkonný ředitel Centra pro ekonomiku a politiku

Vytisknout článek	Odeslat článek emailem

Komentáře k příspěvku

Doposud nebyly vloženy žádné komentáře.