ENEN CZE
===

články

Stanislav Komárek: Galský kohout a Evropa

Hospodářské noviny, 13.01.2015

publikováno: 21.01.2015, čteno: 1603×

 

Pařížský masakr se zvolna stává součástí dějin a dopadl, jak jedině dopadnout mohl: vrazi a pominutí se střílejí ve všech kulturách bez rozdílu. Kontinent však hučí jako úl, na který se nešetrně zaklepalo. Celá událost ukázala na problémy, a je jich celý velký trs, jimiž nikdo nemá v Evropě odvahu se obírat.
Francie je jakousi laboratoří kontinentální Evropy – právě odtamtud po staletí vyzařovala "vysoká" kultura, z Francie přišly revoluční svobody kdysi na zbytek kontinentu. V dohledné době možná z tohoto konce počínaje z kontinentu i odejdou. Rozdíl mezi naší a tamní situací je asi dvacet třicet let, tak tomu i v minulosti konečně vždycky bylo. Společnost, která se vyvíjí už sedmdesát let bez otřesů, ukazuje některé aspekty společností "příliš ustátých", nota bene je-li už po staletí velmi centralistická a etatistická.
Ať tam přijde k moci jakákoli běžná vláda, nebude moci základní problémy, hluboce zasáklé v systému, vůbec zvládnout. Je iluzorní, že by Francii – a Evropu vůbec – mohl očekávat nějaký zásadní a dlouhodobější hospodářský růst. Na to je daňové zatížení přílišné, státní výdaje příliš velké a byrokratické spoutání všeho života ve státě nadměrné – traduje se, že francouzský zákoník práce má kolem tří tisíc tiskových stran. Pokud by se všichni spokojili s dosti luxusním současným stavem a nemalovali si růžové zítřky, možná by mohl dobře pracující státní stroj setrvačností pracovat ještě dlouho. I na konci starého režimu to ovšem bylo rostoucí zadlužení a potřeba stále nových daní, co vedlo ke svolání generálních stavů a poté k úplnému přestrukturování společnosti za revolučních zmatků a hrůz.
Je tu také otázka imigrace, která po desetiletí probíhá bez jakéhokoli třeba jen trochu promyšleného plánu. Pravidelné střídání vlád umožňuje posunout problém za čtyři roky konkurenci a doufat, že se "za našeho panování" nic nesemele. A i kdyby – v nejhorším případě to spraví rezignace. Evropa reglementuje bizarní jednotlivosti jako dovoz psích kůží z Číny, ale příchod cizinců a vlastní demografickou budoucnost ne. Je povážlivé, že původní obyvatelstvo Evropy se v honbě za HDP a kariérami přestává množit (i relativně vysoká porodnost Francie či Švédska jde na konto naturalizovaných přistěhovalců). To není otázka školek, ale jakéhosi hlubšího nastrojení. Nedáváme svým konáním najevo, že společnost tohoto typu už žádné pokračování mít nemá? A pokud má, cítí se dnes každý z náctiletých být potenciálním manažerem – koho bude jednou řídit, pokud neuřídí ani sám sebe?
Na "špinavé práce", včetně třeba prodeje v obchodech a provozování řemesel, pak už potřebujeme cizince, podobně jako pozdní Řím otroky a kolóny. Evropský stát ale žádnou skutečnou jinakost v podstatě nesnese, ani mezi místními lidmi, ani mezi usazenými cizinci.
Také už neumí kombinovat vstřícnost s přísností v nějaké rozumné míře. Společnost se začíná dělit na ty, kdo pracovním vypětím padají na ústa a produkují HDP, a na ty, kteří se v nezaměstnanosti k smrti nudí. Po nich však žádnou smysluplnou protislužbu, třeba ani uklízení města, z principu chtít nelze, ve Francii už zejména.
Na pařížských předměstích pak vzniká substrát pro extremismus nejrůznějšího druhu. Nebylo by rozumnější zkrátit pracovní dobu na šest hodin, ale zároveň pomyslet, že zahálka je hříchu máti? O většině těchto otázek se nelze už po léta a vlastně desetiletí smysluplně bavit, protože různé typy "politické korektnosti" naprosto brání označovat věci pravými jmény. Je hezké mluvit o svobodě slova, ale máme ji? Nehlídáme se už dávno vzájemně, co kdo řekne "nekorektního"?
Jsme také opravdu držiteli probátních pravd ve všem všudy a nemají jiné společnosti včetně umírněného islámu také v něčem pravdu? Ne, náš kontinent opravdu nevzkvétá a tak, jak bychom si to představovali, už ani nebude.
Fatálně se začíná podobat brežněvovskému impériu, které před čtvrt stoletím porazil a jemuž v mnohém vyrostl do podoby.
Kéž by náš přerod byl tak lehký a nekrvavý jako tehdy…  

Stanislav Komárek, biolog a filozof

VytisknoutVytisknout článek Odeslat článek emailemOdeslat článek emailem

Komentáře k příspěvku

Doposud nebyly vloženy žádné komentáře.

---
© Centrum pro ekonomiku a politiku 2005-2019
design, kód: Jan Holpuch nejml.
RSS 2.0 RSS ­