ENEN CZE
===

články

Petr Bartoň: Vlkové z Volstrítu bez Wall Street

Lidové noviny, 03.02.2014

publikováno: 07.02.2014, čteno: 2769×

 

Film Vlk z Wall Street, jenž má divákům zprostředkovat vhled do světa investorů a velkých peněz, je podobně tendenční a mimo realitu, jako býval pohled komunistické propagandy na Wall Street. Do roka a do dne pryč s vámi, vrahové z Wallstreetu! Ne, vy nebudete vládnout světem, vy nevnutíte nám svůj řád plný hladu, bídy otroctví. Dnes každý dělník dávno ví, že v řadách našich bují síla, ta, jež svět v ráj obrátila!

Angažované umění není samozřejmě výmysl komunistické diktatury, používal je každý mocipán dějin k upevnění svých představ o "ráji", v nějž svět obrátil. Svobodná společnost vyznačuje se pak tím, že vedle oficiálního angažovaného umění, na které musí všichni přispívat daněmi, existuje i spontánní angažované umění "zespoda", při jehož komerční tvorbě nikdo nikoho neokrádá.

Vlk z Wall Street je nejnovějším z řady filmů, jež si v posledních letech berou na paškál svět vysokých financí. V něm existuje, jako ostatně v každé lidské činnosti, spousta nešvarů a je škoda, že Vlk chápe Wall Street zhruba tak málo, jak jej chápe dělnická pěst. Novodobí "vrahové" se tak dokonce mohou radovat, že film odvádí pozornost od skutečných problémů.

Finanční Wall Street

Existují dva hlavní způsoby, jak dnes chápat finanční Wall Street. Nejšířeji jej lze brát jako obecný metonym světa vysokých financí, kde investiční bankovní domy spřádají (dle mediálního obrazu) z jednoduchých dluhopisů složité finanční instrumenty, které prý nechápou ani jejich tvůrci. Ano, dnes již asi není pochyb o tom, že se finančníci nedostatečně pojistili proti riziku; pře trvá jen o příčinu. Mohly za to vlády tím, že se nikdy ani nepokusily vyvrátit spekulace, že by případný krach zalepily penězi z berní, tvrdíce, že krach by byl příliš drastický ("too big to fail"), a tak si na takové vykoupení finančníci vsadili? Nebo krach způsobily vlády již dříve přímou podporou rizika ať už skrze své hypoteční agentury Freddie Mac a Fannie Mae, nebo šířením mýtu o nemožnosti státního bankrotu, nyní Řeckem úspěšně vyvráceného?

O těchto problémech film vůbec nepojednává. Nebo že by za přílišné riziko mohla hladina testosteronu? Profesor Luigi Zingales z Chicagské univerzity s kolegy před lety publikoval slavný výzkum, ukazující, že vedle mužů i ženy s vyšší hladinou testosteronu jsou ve svých rozhodnutích ochotny podstupovat větší míru rizika. Zde se alespoň skutečně nabízí paralela mezi testosteronem a plejádou sexuálních a drogových orgií ve filmu. Díky chronologii událostí však z filmu plyne, že testosteronové dýchánky jsou následkem, nikoli příčinou momentálního finančního úspěchu. Zpočátku je titulní hrdina Jordan Belfort spíše zapšklým nováčkem, který hýřivost a okamžité uspokojení odmítá a musí k němu být téměř nucen. I pozdější scény s vrháním liliputů na cíl následují v kanceláři až po nějakém finančním úspěchu, během práce s klienty jsou všichni střízliví.

Burzovní Wall Street

V druhém, užším pojetí pak lze jako Wall Street nazvat svět burziánů kolem newyorské burzy. Ta opravdu sídlí v čísle jedenáct v ulici, kde se již za nizozemského panství obchodovalo kromě cenných papírů i s otroky, kde byl poprvé inaugurován George Washington a kde byla o tři roky později ve stínu velkého stromu podepsána "dohoda pod platanem", kterou měla být newyorská burza oficiálně etablována. Že šlo již tehdy o vlastní prospěch skupiny, snahu vyloučit konkurenci a oškubat investory je nasnadě – krátký text dohody pouze zakazuje podepsaným účtovat nižší poplatek za zprostředkování než čtvrt procenta a přikazuje preferovat členy klubu na úkor konkurence. Klasický kartel… Sama burza cenných papírů je však důležitým nástrojem, který umožňuje těm, kteří mají zrovna volné peníze, ale jsou bez nápadů, levně najít ty, kteří mají nápady, ale jsou bez peněz.

Moderní burza je samozřejmě také plná problémů, zejména s využíváním privilegovaného přístupu k informacím. Tyto problémy však burza průběžně a relativně úspěšně řeší (co chvíli si jde i mediální celebrita sednout natvrdo). I českému mediálnímu světu může stále jít příkladem: ruku na srdce, jak často u nás čteme na začátku seriózně vypadajících analýz různých firem, že tvůrce analýzy není nijak zainteresován na akciích dané firmy? Na Západě je to samozřejmost, u nás čestná výjimka. O problémech této Wall Street však Vlk také nic nevypovídá. Belfort se v ní pohybuje pouze v úvodních minutách filmu, než je kvůli černému pondělí propuštěn. Režisér Martin Scorsese však umně již zde, na půdě tradičních a regulovaných brokerských firem, nastoluje kokain jako jeden z leitmotivů. Je tak škoda, že kvůli tomuto oslímu můstku se u laického diváka ztotožní svět burzovní Wall Street s mimoburzovním světem, o kterém film ve skutečnosti je.

Vlkova "Wall Street"

Vlkova firma prodává akcie, které nikdy na burze nebyly nebo z ní byly vyřazeny. Jakkoli jsou výdělky vysoké, nepohybuje se ve světě vysokých financí. Neobchoduje na Wall Street, nýbrž na předměstí a sen o zbohatnutí neprodává investorům, nýbrž obyčejným, spíše chudším lidem, kteří pozlátko Wall Street znají jen z televize a chtějí snít sen o rychlém zbohatnutí (tak jako hráči výherních automatů či sportky).

Vlk má sen stejný, ale nutně jen jemu se splní. Je to takové modifikované letadlo: nakoupí za pakatel bezcenné papíry, které pak začne prodávat neinformovaným, jejichž poptávka sama o sobě zvýší cenu papírů, na kterých tak Vlk vydělá. Na trzích smalou likviditou je velice jednoduché ovlivnit cenu, u akcií ČEZ to bude těžší. Nevyhnutelný krach pak na konci pyramidy svede na nepředvídatelnost trhu. Ekvivalenty v českém prostředí tak můžeme hledat spíše v bláhových slibech porevolučních kampeliček.

Film tak o světě vysokých financí, tolik dnes diskutovaném, nevypovídá takřka nic. Úspory vnímavého ostražitého diváka pak přihraje dlouho etablovaným firmám (které se jistě radují, že jim film omezil konkurenci malých, ale seriózních firem). Film tak v podstatě jen opakuje starou pravdu – na lidské hlouposti se dá pohádkově vydělat.

A co si má z filmu odnést nová česká vláda?

O regulaci vysokých financí vlastně nic. Jde však o zásadní svědectví o důležitosti finanční gramotnosti obyvatelstva. Vláda by tak měla přestat s všemožnými daňovými úlevami, které jen vytváří nesmyslnou změť tisíců finančních produktů, v níž aby se prase vyznalo, natož pak vlk. A hlavně: proč učíme již ve třetí třídě desetistupňovou škálu tvrdosti nerostů a k principu úroku či investic se nikdy nedostaneme? Je to snad proto, aby budoucí generace v zoufalství věděly, o co si omlátit hlavu? Spíše než znalost fyzikální vlastnosti diamantu je životadárnější schopnost posoudit zhodnocení investice.

Petr Bartoň; ekonom, University of Chicago

VytisknoutVytisknout článek Odeslat článek emailemOdeslat článek emailem

Komentáře k příspěvku

Doposud nebyly vloženy žádné komentáře.

---
© Centrum pro ekonomiku a politiku 2005-2019
design, kód: Jan Holpuch nejml.
RSS 2.0 RSS ­