články

Zaplavujeme Evropu solárními panely a větrnými elektrárnami, bohužel většinou vyrobenými mimo EU. Mimořádně draze snižujeme emise CO2, odstavujeme funkční elektrárny, zíráme na nefunkční jednotný trh s elektřinou stejně jako na trh s povolenkami CO2. O investicích do přenosových soustav a propojení trhů, které zvýší bezpečnost a stabilitu, ale na druhou stranu také dále zvýší cenu elektřiny, nemůže být zatím ani řeč.

Výhled není dobrý. Průmysl je jednou nohou na cestě z Evropy. Trh neexistuje, energetické společnosti jsou na pokraji existenčních potíží. Místo integrace směřuje evropský trh s elektřinou k podmanění slabších či roztržení. Investice do energetiky nedávají v Evropě kvůli mimořádné nestabilitě smysl.

Německo bezohlednou energetickou politikou okupuje sousední státy a region. Z cílů pro obnovitelné zdroje a odporu k jádru se v této zemi stala ideologie, která strhává slabší sousední země a celý region, skrze společný trh s elektřinou, do pozice vynuceného naplňování německých zájmů a rezignace na vlastní energetickou politiku. Zájmem Německa navzdory EU je bojkotovat oživení trhu s emisními povolenkami a uhájit si nespravedlivé výjimky z plateb za OZE pro energeticky náročné provozy. Čína, Rusko a USA si musí mnout ruce. Připojit se k tomu, co aplikuje Evropa, by bylo z jejich strany šílenství, a tak Evropa bude na svou záchranu ze strany těchto mocností čekat marně, ony se k evropskému modelu nepřipojí.

Stav evropské energetiky je reálně výrazně horší, než si většina českých ekonomů, politiků a úředníků myslí, popřípadě připouští. Zájem bojovat a postavit se za zájmy České republiky v EU je nulový. Nejen u nás přetrvává servilní a nekritický postoj ke všemu, co Brusel spolu s Němci vymyslí. Vliv energetiky a narušení jejího fungování z pohledu zajištění stability a růstu evropské ekonomiky je v Evropě zásadně podceňován. Místo přesného mapování už nyní silně negativních důsledků naivních, neodborných a technokratických kroků, které v rekordně krátké době několika let doslova zdestruovaly celý energetický sektor, jeho hodnotu, naděje pro jednotný trh, cenovou stabilitu, ale i investiční prostředí, a využití těchto poznatků pro budoucí plány jde EU opačně.

Evropská komise proti logice věci spěchá. Bruselští energetičtí "kosmonauti" bez jakýchkoli pochybností, zmapování vývoje trhu s energetickými komoditami, technologického pokroku nebo přiznání chyb a poučení se z minulých let plánují další rychlý "odlet" či spíše "pád do neznáma". Tentokrát do roku 2030. Motivací těchto kroků není napravit stav věci a "chránit" evropskou ekonomiku, ale pokusit se napravit viditelné fatální selhání EK v této oblasti.

Cílem je snížit emise CO2 o 40 % proti úrovni 1990 (pro rok 2020 je cíl 20 %) a pro OZE schválit nezávazné cíle. Vůbec nikoho nevzrušuje, že energetická politika EU sice plní či naplnila některé ambiciózní cíle v oblasti rozvoje OZE či snížení emisí, ale cena, kterou za to platíme, je už nyní neúnosná a bude se dále zvyšovat.

Michal Šnobr; analytik J&T

Vytisknout článek	Odeslat článek emailem

Komentáře k příspěvku

Doposud nebyly vloženy žádné komentáře.