články

Loni zahájené devizové intervence České národní banky (ČNB) k oslabení koruny rozpoutaly bouřlivou diskusi. Děkujme za ni. Konečně se začalo veřejně prát "špinavé prádlo" zestátněných peněz. Stejně jako ve filmu Císařův pekař alchymista předstírá přeměnu švestek ve zlato se slovy "…patláma, patláma, žbrdluch", ČNB slibuje zařídit prosperitu finančními kouzly, anglickými výrazy a barevnými grafy.

Jak vyplývá z bilance ČNB, jenom v období mezi 10. až 20. listopadem vyrobila "z ničeho" 201,3 miliardy korun. Většina lidí si dodnes bláhově myslí, že peněz je v oběhu konečné množství nebo jsou kryty nějakou hodnotou. Omyl. Roku 1933 došlo ve Spojených státech ke zhroucení zlatého standardu. Od té doby žádné peníze nemají reálné krytí a jsou směňovány za zboží a služby pouze na základě důvěry v politiky. Na papírcích ve své peněžence dnes nenalezneme ani proklamaci "Bankovky jsou kryty zlatem a jinými aktivy…" známou z dob před rokem 1989.

Umělé oslabování vlastní měny se nazývá měnová válka. Naši centrální bankéři dopředu věděli, že Evropská centrální banka nepřistoupí k odvetné manipulaci s kurzem eura vůči koruně, a tak se Češi mohli zachovat opět jako pěkní vyčuránci.

ČNB ve svých prohlášeních zcela nestoudně uvádí, že měnové intervence mají povzbudit inflaci (zvýšení cen) a potlačit deflaci (snížení cen). V systému zaručujícím stabilní objem peněz v ekonomice (zlatý standard) je deflace projevem hospodářského růstu. Stejné množství peněz musí pokrýt rostoucí objem zboží a služeb v ekonomice, což vede k poklesu cen. Žijeme však v systému měnové svévole. Centrální banka tiskne peněz, kolik chce, čímž způsobuje inflaci a pomáhá vládě vyvolávat iluzi hospodářského růstu. Za této situace deflace pouze napravuje cenové bubliny a předchozí špatnou alokaci zdrojů způsobenou pokřivenými cenami peněz (úrokovými mírami).

Ve vztahu k naší peněžence deflace znamená zhodnocení úspor, zvýšení jejich kupní síly. To je jedna z cest, jak se přiblížit v životní úrovni Německa nebo Rakouska. Díky opatření ČNB však míříme s životní úrovní nikoliv k Západu, ale na Východ.

Uráží zdravý rozum, když se v inflaci (znehodnocení peněz) hledá něco pozitivního. Jako kdyby někdo vychvaloval války, epidemie nebo ničení (znehodnocování) našeho majetku. Ostatně inflace má s krádeží hodně společného. Jedná se o zdanění, které nemusí schvalovat parlament a neprochází veřejnou debatou.

Disputace ekonomů a členů bankovní rady o tom, zda byly, či nebyly splněny podmínky pro provedení měnové intervence, nedávají žádný smysl. Podobají se sporu socialistických plánovačů, zda přikážou výrobu tisícovky červených, nebo tisícovky modrých lokomotiv. Veřejné dění vnímejme vždy jako osobní záležitost pouze přes vlastní peněženku. Zdražení naší zimní dovolené v Alpách o 2000 korun nemůže vyvážit ze strany ČNB slibovaných 35 tisíc pracovních míst pro úplně cizí lidi. I kdybychom chtěli po vzoru některých "ekonomů" nesmyslně sčítat a porovnávat celkové užitky, tak zvýšení cen zájezdů, elektroniky, pohonných hmot a znehodnocení úspor se negativně dotýká milionů lidí. Naproti tomu na devizových intervencích vydělá jenom pár tisíc šťastlivců.

Alchymisté mohli ze švestek místo zlata vyrobit slivovici. ČNB zamýšlí pouhou hrou s čísly podpořit hospodářský růst. Z papíru nebo počítačových jedniček a nul se ale chleba neupeče. Nejlepší by bylo, když centrální bankéři nebudou dělat nic. Cesta k prosperitě nevede přes rádoby geniální finanční manipulace, které naopak skoro vždy končí krachem.

Vilém Barák; publicista

Vytisknout článek	Odeslat článek emailem

Komentáře k příspěvku

Doposud nebyly vloženy žádné komentáře.