ENEN CZE
===

články

Lukáš Kovanda: Odešel ekonom, který vysvětlil principy firmy

MF Dnes, 05.09.2013

publikováno: 20.09.2013, čteno: 2026×

 

Filozofové se ptají, proč existuje něco jiného než pouhá nicota? Teoretici managementu se tážou obdobně, leč poněkud přízemněji: "Proč existují firmy, proč není vše svěřeno pouhému trhu?" Tak nějak uvedl magazín Economist článek ke stým narozeninám ekonoma Ronalda Coase. V pondělí "vynálezce" firmy zemřel v požehnaném věku 102 let. Odešel v něm jeden z najnápaditějších ekonomů 20. století, který obohatil ekonomické poznání tím, že hledal – a našel – odpověď na tu druhou otázku.

O banální dotaz jde přitom jen zdánlivě. I když lze totiž centrální plánování na úrovni celé ekonomiky označit za největší hospodářskou katastrofou 20. století, většina lidí stále tráví veškerý svůj pracovní čas v centrálně plánované byrokracii (tedy ve firmě). Místo aby například den co den nabízeli své síly i know-how na trhu práce tomu, kdo zrovna přihodí nejvíce, upisují se na celá léta zaměstnavateli jedinému – jediné firmě.

Proč?

Až do roku 1932 ekonomové nahlíželi firmu jako pověstnou černou skříňku, která nějak funguje, něco vyrábí, něco spotřebovává, ale bez toho, že by jakkoli detailněji zkoumali, co se v ní odehrává. Ve zmíněném roce Coase přednesl legendární přednášku na univerzitě v Dundee, která se stala základem o pět let mladšího textu Povaha firmy. V něm odpověděl, že firmy existují proto, že vydávat se den co den, hodinu co hodinu na trh přináší značné transakční náklady: na trhu se stále dokola musí najímat zaměstnanci, vyjednávat o cenách, vynucovat smluvní plnění.

Bez důvěry to nejde

Centrálně plánovaná byrokracie zvaná firma je tedy ostrovem v moři trhu – svým způsobem je to množina dlouhodobých smluv a kontraktů, které zúčastněným dávají pocit jistoty a utužují důvěru mezi nimi. Právě vzájemná důvěra je podstatným předpokladem ochoty riskovat, hledat nové mezery na trhu, inovovat, což jsou zásadní předpoklady hospodářského růstu.

A proč není centrálně plánovaná celá ekonomika, když je to tak efektivní? Protože i centrálně řízené byrokracie mají své transakční náklady – a ty stoupají s růstem velikosti firmy; stane-li se z firmy moloch, vytrácí se efektivita, odpovídal Coase. O čtyřiapadesát let později, v roce 1991, získal za tyto své odpovědi ekonomickou Nobelovu cenu.

U příležitosti jejího udělení sepsal britský rodák Coase stručnou autobiografii, v jejímž závěru praví, že prožil zajímavý a úspěšný život, ale že to, co dělal, bylo téměř vždy určeno okolnostmi, jež nemohl žádným způsobem ovlivnit, které si zkrátka nemohl zvolit. Proto je prý důležité hlavně štěstí. "V životě nemůžete jednoduše vybírat, aby se děly jen dobré věci," konstatoval ve zmíněném rozhovoru na prahu stovky. Sebelepší ekonom – ale jistě to platí o jakékoli jiné profesi – nebude úspěšný, nedostane-li se mu potřebné dávky štístka.

Lukáš Kovanda; ekonom

VytisknoutVytisknout článek Odeslat článek emailemOdeslat článek emailem

Komentáře k příspěvku

Doposud nebyly vloženy žádné komentáře.

---
© Centrum pro ekonomiku a politiku 2005-2019
design, kód: Jan Holpuch nejml.
RSS 2.0 RSS ­