články

Mnoho článků se v současné politicky a ekonomicky pochmurné době snaží nalézat účinné recepty na dlouhodobý ekonomický rozvoj. Vrcholem absurdnosti je však obviňování domácností, že příliš spoří a málo utrácejí; stát prý rozpočtově příliš škrtí ekonomiku a centrální banka nemanipuluje kurzem.

Tyto argumenty mají jedno společné. Považují hospodářství za "černou skříňku", pro niž hledají efektivnější vstupy, aby se zlepšily kvantitativní výstupy bez ohledu na to, co se uvnitř fakticky děje.

Tento postoj je v příkrém rozporu se základními principy ekonomie jako vědy o racionální alokaci vzácných zdrojů. A právě tato krátkodobá antiekonomie je zásadním důvodem naší stagnace.

K bohatství se neproinvestujeme

Nejde o to se autoritářsky "proinvestovat" k růstu či ještě více pokřivovat hospodářskou strukturu umělým oslabováním kurzu, což jen dále nabádá spotřebitele a podnikatele ke špatným ekonomickým rozhodnutím. Jde o to, aby se umožnilo ekonomice volně dýchat v situaci, kdy má finanční sektor přebytek zdrojů. Paradoxně tedy nejde o nedostatek peněz, ale o odstranění regulačních překážek, které brání jejich efektivnímu využití a zvyšují dlouhodobou nejistotu.

Řešení je přitom jednoduché, ale většina politiků a politických "podnikatelů" se se tomu brání, jelikož s tím úzce souvisí jejich ekonomická a společenská moc. Zásadní je zejména oblast infrastruktury v nejširším slova smyslu.

Nejrychlejší živou vodou pro českou ekonomiku by byla radikální liberalizace a depolitizace územní a stavební regulace, což by výrazně podpořilo soukromé investice a snížilo nejistotu z byrokratické zvůle. To by umožnilo celému stavebnictví a zejména dopravní infrastruktuře zbavit se závislosti na krátkodobém a centralistickém rozpočtovém financování. Dlouhodobě by se posílila stabilita financování stavebnictví a dále kvalita a efektivita rezidenční, průmyslové a dopravní výstavby v souladu se skutečnými potřebami.

Větší vpuštění soukromého kapitálu by mělo týkat veškeré infrastruktury, i té vzdělávací, která má přímý dopad na inovační procesy. Současné většinově veřejné školství naprosto neodráží dynamické proměny ve světě. Dochází k neefektivním investicím do lidského kapitálu s drastickými dopady na vědecký a podnikatelský potenciál hospodářství. Dále nás brzdí neefektivní a politicky řízená zdravotní a sociální infrastruktura. Stát tak vytváří zhoubný systém sociální závislosti, který je ve svém důsledku asociální. Lidé totiž zanedbávají prevenci, zneužívají systém, narušuje se sociální struktura společnosti a úloha rodiny. Vytlačuje se tím decentralizovaná autentická solidarita na lokální a rodinné úrovni, která dokáže pomoci mnohem adresněji a nemůže být masově zneužívaná.

Pochopitelné nářky exportérů by se rozhodně neměly řešit kurzovými manipulacemi či unáhleným přijetím eura. Efektivnější by bylo dát zákonnou možnost firmám platit a účtovat náklady včetně mezd, daní a pojistného v eurech, čímž by se eliminovalo kurzové riziko, které stát firmám s eurovými tržbami vytváří.

Naše země má neuvěřitelný potenciál, kterým se neuvěřitelně mrhá. Politické a ekonomické elity fatálně nechápou, jak restriktivní institucionální a regulační faktory dusí finanční a reálný sektor, což vede k nejistotě a stagnaci. Tím se znemožňuje ekonomice účinněji a efektivněji zapojit do celosvětových hodnotových řetězců. Peníze se "proinvestovávají" přes makroekonomické "černé skřínky", nikoli efektivním podnikatelským rozhodnutím odrážejícím dlouhodobý vývoj.

Naše země má neuvěřitelný potenciál, kterým se ale také neuvěřitelně plýtvá.

Ekonom, Národohospodářská fakulta VŠE

Vytisknout článek	Odeslat článek emailem

Komentáře k příspěvku

Počet komentářů: 1, poslední 07.09.2013 06:27

07.09.2013 06:27 | Proc? (Jan Kysel)