články

Názory extrémně levicového a navíc zeleného, což je ale vlastně totéž, ideologa (skrývajícího se za profesi sociolog) už dlouhá léta nečtu a nekomentuji. Považuji to za zbytečné a nevěřím, že by to mohlo mít – u něho – nějaký efekt.

Jeho článek v Právu (čtvrtek, 25. července) by však neměl zůstat nepovšimnut. Název článku mne nejprve oklamal. Divil jsem se, že Jan Keller nalezl v naší polistopadové realitě něco tak pozitivního, aby článek nazval slovy: "Vcelku dobrá zpráva". Teprve při jeho čtení jsem pochopil, v čem ta dobrá zpráva je. Jan Keller se raduje z projekce vývoje obyvatelstva, kterou den předtím zveřejnil Český statistický úřad. Podle ní nás do roku 2100 o čtvrtinu (Keller říká o třetinu) ubude. Nechme stranou kvalitu této projekce, její statický extrapolační ráz, protože o to mi v této souvislosti nejde. Snad jen, že takto mechanicky se predikce dělat nemohou. Vadí mi ale hodnocení této předpovědi panem Kellerem.

Já – na rozdíl od něho – žádnou radost z toho, že nás bude méně, nemám. A navíc neznám zemi, stát, národ, kde by se z něčeho takového radovali. Jaké jsou důvody Kellerova postoje? Některé z nich uvádí, ale některé neuvádí.

Neuvádí, že je socialistickému a zelenému internacionalistovi (uvažujícímu v duchu hesla "Proletáři všech zemí, spojte se") úplně jedno, co se děje s jednou zemí, s jedním (byť vlastním) národem, protože jemu jde o celek, svět, planetu.

Uvádí, jako člověk propadlý iluzi či doktríně o vzdělanostní společnosti, že je dobře, že mladí lidé nemají děti, protože je lepší, že se vzdělávají. Nemůžeme přece od vysokoškoláků "očekávat, že by zároveň chtěli a mohli fungovat jako jesle a mateřská školka". Takto absurdní výrok jsem už dlouho neslyšel. To říká vysokoškolský profesor? To už si může podávat ruku s panem Putnou. Kolektivista Keller ale najednou obhajuje individuální svobodu: "vymírání národa nelze než považovat za svobodnou volbu dnešních mladých. A kdo by mohl namítat proti svobodné volbě." Proti ní určitě nenamítáme, ale dodáváme, že svobodná volba přináší smysluplné rozhodování, jen je-li svázána určitými – v Evropě tradičními – hodnotami a lidskou zodpovědností. Přesně tyto hodnoty lidé jako pan Keller rozbíjejí.

Neuvádí, a to je poněkud překvapivé, že jako člověk bytostně (a agresivně) zelený, chce, aby bylo lidí na světě co nejméně a aby jeho (či jejich) planetu nezatěžovali svým dechem, svými emisemi CO₂, svou spotřebou vzácných surovin, svými ambicemi procházet se po Šumavě (kterou chtějí mít naši zelení jen pro sebe), svou skutečnou svobodou.

Zvláštní je i to, když říká, že by vymírání bylo "špatnou zvěstí pouze v případě, že by se prokázalo, že děti se nerodí proto, že si je rodiče nemohou z existenčních důvodů dovolit". Povšimněme si dvou věcí: za prvé, explicitně říká, že by mu to vadilo "pouze" v tomto případě (tím neoddiskutovatelně přiznává, že z jiných důvodů mu to nevadí), za druhé, zdá se, že mu uniká elementární fakt, že chudé společnosti mívají naopak hodně dětí, a to právě z existenčních důvodů. Ekonomové ukazují, že je "důchodová (příjmová) elasticita poptávky" po dětech záporná: čím vyšší příjmy, tím méně dětí.

O dílčí argumenty však tolik nejde. Strašlivý je celek uvažování pana profesora. Má on lidi rád? Myslí to s nimi dobře?

Prof. Ing. Václav Klaus, CSc., Institut Václava Klause

Vytisknout článek	Odeslat článek emailem

Komentáře k příspěvku

Počet komentářů: 2, poslední 08.08.2013 22:43

08.08.2013 22:43 | Stárněme (Václav Kůz)

06.09.2013 16:57 | Super článek (Jiri Slezak)