články

Evropská unie ve středu prožila vzácný moment realismu. Na summitu o energetice si politici přiznali, že progresivními sny a dogmatismem dostali evropskou společnost do vážného ohrožení. Kvůli vysokým cenám energie, které si Evropská unie sama uhnala svými direktivami, hrozí, že jí zakázky a s nimi pracovní místa už nebudou mizet jen do Číny, ale taky do Ameriky. "Průmysl může těžko konkurovat americkým firmám, které platí za elektřinu poloviční cenu," přiznal na závěr summitu předseda Evropské rady Herman van Rompuy. Konkurenceschopnost a udržitelné ceny energií by v budoucnu měly být vyšší prioritou než strach z klimatických změn. Právě politika strachu a obav Evropu do energetické krize přivedla.

V roce 2008 začala v Americe těžbou břidlicového plynu energetická revoluce. Ceny tam od té doby spadly na polovinu. Mezinárodní energetická agentura minulý týden upozornila, že americký břidlicový plyn bude šokem, který podstatně zasáhne průmysl ve všech vyspělých zemích. "Bude to podobná proměna, jakou byl nástup Číny v posledních patnácti letech." Ve Spojených státech se už začíná mluvit o nové vlně industrializace. Díky levné energii si najednou můžete dovolit vyrábět i s vysokými americkými platy.

Amerika zlevňuje, Evropa zdražuje Evropa, nebo alespoň její hlavní proud, vyrazila opačným směrem. Nejenže zaspala břidlicovou revoluci, protože se většina zemí bála jejích ekologických následků. V roce 2009 ještě přitvrdila v rámci boje proti globálnímu oteplování tlak na podporu obnovitelných zdrojů. Dotace na ně prudce zvedaly ceny energií, a to i v chudých zemích, jako je Bulharsko. Zatímco Amerika zlevňovala, Evropa zdražovala. S podporou obnovitelných zdrojů chtěla zároveň zvednout ceny těch klasických. Jenže systém povolenek se zhroutil a evropští energetici jsou zmatení, protože se kvůli chaotickým umělým dotacím a zdražování těžko rozhoduje, do čeho se vyplatí investovat. Jestli na chaosu někdo vydělával, byl to vedle solárních a větrných spotřebiteli dotovaných miliardářů ruský Gazprom, který si mohl dovolit držet vysoké ceny. Proč by to nedělal, když všechny ostatní zdroje se uměle zdražovaly?

Evropskou energetickou a intelektuální krizi trefně vystihl v rozhovoru pro LN známý dánský vědec Bjo/rn Lomborg. "Je to legrace. Američané byli – viděno kjótskou optikou – léta hlavní padouši, vypouštěli nejvíc emisí na světě. Teď díky břidlicovému plynu dokázali ušetřit dvakrát tolik emisí, co zbytek světa dohromady. Včetně Evropy s její masivní podporou obnovitelných zdrojů. A zatímco Evropa investuje 20 až 30 miliard eur ročně do snižování emisí, oni při dvojnásobné úspoře naopak 100 miliard ročně vydělají tím, že ušetří na nákladech. My si život komplikujeme, oni si ho zjednodušují. My toho pro zeměkouli děláme míň, oni víc. Americký přístup je evidentně lepší." Jak nám dotace zničily energetiku Ze středečního summitu nejsou žádné tvrdé závěry, dají se ale vyčíst dva trendy. Z Bruselu už snad nepřijde další tlak na zvyšování podílu obnovitelných zdrojů, přestože si ho klimatičtí radikálové jako komisařka Connie Hedegaardová vykládali jako "dobrý den pro klimatickou politiku EU", protože summit zároveň uznale pokýval nad jejich zelenou knihou základních pravidel pro klimatickou a energetickou politiku. Důležitější je, že symbolicky legitimizoval těžbu břidlicového plynu. Věcně to neznamená vůbec nic, protože si o ní naštěstí svobodně rozhoduje každá země sama. Břidlice tím ale trochu ztrácí nálepku dryáčnického ohrožování přírody, jehož jsou schopni jen Američané. Mohl by tak oslabit apriorní strach, jemuž podlehl i ministr životního prostředí Tomáš Chalupa.

Co obrat k realismu znamená pro nás? Máme štěstí, že přichází zrovna ve chvíli, kdy se rozhoduje o dostavbě Jaderné elektrárny Temelín. Tu ovlivňují dotace na obnovitelné zdroje víc, než se na první pohled zdá, protože silně deformují cenu elektřiny. Už letos splníme Evropskou unií předepsaný podíl energie z obnovitelných zdrojů 13 procent. Stát by proto už od příštího roku mohl skončit s dotacemi na všechny nové obnovitelné zdroje. Na tom by se mohla shodnout většina politických stran. Drahá elektřina a veřejná debata o miliardách pro zlatokopy v obnovitelných zdrojích lidi dráždí a zkrocení účtů může být jednou z mála populárních věcí, kterou jsou politici schopni v krizi nabídnout i splnit. Nový stínový ministr pro životní prostředí Vladimír Špidla sice tento týden spřádal hodně divoké vize, jak kvůli klimatické změně zmizí do roku 2030 z Vltavy třicet procent vody a nebude čím chladit Temelín, většina strany by si ale pár měsíců před volbami nedovolila konec dotací odmítnout. Ministr průmyslu Martin Kuba už koncem března připravil návrh nového zákona o obnovitelných zdrojích, podle něhož by se dotace na nové projekty zastavily od ledna 2014.

Rozklad trhu s elektřinou po dotacích a povolenkách je ale už teď hluboký. Proto ČEZ nechce stavět Temelín bez toho, že mu vláda zaručí výkupní cenu energie z něj. Pokud by byla na trhu elektřina levnější než garantovaná cena, což je při současném vývoji dost pravděpodobné, spotřebitelé nebo stát přímo z daní by atomovou energii z Temelína dotovali. Dotace by konečnou cenu pro zákazníky znovu zvedaly, takže po dotovaném soláru tady budeme mít ještě dotované jádro. Kdyby naopak byla tržní cena vyšší než ta státem garantovaná, ČEZ by doplácel státu. Jadernou energii už dnes dotuje třeba Británie.

Už dnes jsme vývozcem elektřiny, po spuštění Temelína bychom nejspíš byli ještě větším. Pokud by stát přistoupil na zaručenou cenu, spotřebitelé a daňoví poplatníci by fakticky dotovali vývoz elektřiny. Temelín je navíc strategická úvaha na desítky let dopředu. Co by se ale stalo, kdyby se Evropa zbavila předsudků kolem břidlicového plynu, cena by klesla podobně jako v Americe a najednou by nikdo nemohl konkurovat plynovým elektrárnám?

Na novém realistickém přístupu k energetice "cena a pracovní místa jsou důležitější než klimatická doktrína" se ve středu v Bruselu dokázal shodnout zelený konzervativec David Cameron se socialistickým šéfem Evropského parlamentu Němcem Martinem Schulzem. Tlak na deformaci energetiky z Bruselu snad zeslábne a my si můžeme sami rozhodnout, jak si zařídit co nejlevnější elektřinu a plyn.

Udržitelné ceny energií by v budoucnu měly být vyšší prioritou než strach z klimatických změn. Právě politika obav stáhla Evropu do energetické krize.

Lenka Zlámalová; analytička LN

Vytisknout článek	Odeslat článek emailem

Komentáře k příspěvku

Doposud nebyly vloženy žádné komentáře.