Globální oteplování, přesněji klimatické změny jsou dnes oficiálně mediálně a finančně propagovaným tématem. Věří jim však převážně lidé vnímající pouze reklamu ze sdělovacích medií. Na druhé straně břehu jsou vědci, kteří na mnoha měřeních popírají oficiální doktrinu. Mají pouze smůlu, že jsou mediálně zcela zatlačeni do pozadí. Reálnou skutečností je, že obě strany o složitých klimatologických procesech zatím mnoho nevědí. Příčinou globálních změn není pouze propagovaný oxid uhličitý. Jsou důkazy o tom, že 97 procent ročních emisí CO2 je přírodního původu a pouhých 3 procenta původu lidského? Bez slunečního světla, vody a oxidu uhličitého by život na Zemi neexistoval. Je zde však i mnoho dalších faktorů.ovlivňujících klima, .o kterých se raději nemluví. Málo kdo ví, že ve vzduchu, který vydechujeme je koncentrace oxidu uhličitého stokrát vyšší než v atmosféře
Evropská unie schválila poněkud nedomyšlenou směrnici klimaticko energetického balíčku se značnými ekonomickými a ekologickými dopady do členských zemí. Neskrývanou skutečností možných důsledků je plíživé zvyšování cen energetických, průmyslových a spotřebních komodit, omezování nebo zánik průmyslových podniků, zvyšování nezaměstnanosti a inflace. Nutno počítat i s možným odchodem řady prosperujících podniků do rozvojových zemí. Ekonomové spočítali, že nedomyšlenými opatřeními sníží státy Evropské unie celosvětové emise skleníkových plynů o pouhá dvě procenta. Je velkým otazníkem, zda vynaložené bilionové náklady s uspořením pouhých dvou procent emisí budou účelně vynaloženy a věcně něčemu pomohou.
Značné a nekontrolovatelné emise skleníkových plynů, především v Číně, Indii a v USA neúčelné snížení emisí pouze v Evropské unii vysoko překonají. Bez málo pravděpodobné dohody s těmito státy nemá celý projekt propagovaný pouze v Evropské unii žádný věcný smysl.
Leckoho proto nepřekvapí nově vydaná zpráva Mezinárodní energetické agentury. Ukazuje, že současná produkce energie na celém světě přes veškeré snahy a investice vkládané do obnovitelných zdrojů, není výrazně zelenější, než jak tomu bylo v roce 1990. V textu se přímo píše, že hledání čistého energetického systému pro celý svět je v současné době dosti nereálný. V posledních deseti letech jedna vyprodukovaná jednotka energie přináší stejné znečištění prostředí emisemi skleníkových plynů, jako tomu bylo před více jak dvaceti lety.
Na konec zbývá poněkud kacířský závěr. Mají některá nedomyšlená opatření Evropské unie s dopady do členských zemí věcný smysl? Nebylo by za současných politických vztahů účelné je převést jiným směrem, na přiklad do snižování nezaměstnanosti? Nepodkopávají a nepřímo snižují ekonomický růst, konkurenceschopnost podniků a životní úroveň občanů všech členských zemí včetně ČR?
RNDr. Jiří Hanzlíček, bývalý poradce ministrů průmyslu
|
|
Vytisknout článek | Odeslat článek emailem |
© Centrum pro ekonomiku a politiku 2005-2024 design, kód: Jan Holpuch nejml. |
RSS 2.0 |