články

Prezident Miloš Zeman se od své inaugurace snaží demonstrovat svoje silné prointegrační a eurofederalistické postoje. Po vyvěšení vlajky Evropské rady na Pražském hradě se dalším jeho krokem stalo prohlášení, že by Česká republika měla v horizontu nadcházejících pěti let přijmout evropskou společnou měnu euro. Pokud to Miloš Zeman myslí vážně, je třeba nahlas říci, že jedná proti národním zájmům České republiky.

Euro je od začátku politický projekt neslyšící na racionální ekonomické argumenty a zároveň projekt s ambicí posunout země EU směrem k evropské politické unii, resp. evropskému superstátu. Pro celou EU má dramatické ekonomické náklady a je nepřiměřenou cenou za umělý, nepokorný, konstruktivistický, zato však evropskými elitami vysněný cíl současného modelu evropské integrace.

Mnohým to bylo zřejmé již při samotném vzniku společné evropské měny. Eurozónu utvořily země natolik navzájem ekonomicky odlišné, že společná měna, a tedy i jednotná měnová politika, nemohou být pro všechny země eurozóny prospěšné. Rozdílná úroveň a struktura evropských ekonomik, odlišný průběh hospodářských cyklů, různorodá flexibilita, resp. rigidita pracovních trhů a stav veřejných financí jednotlivých zemí stejně jako dlouhodobě odlišné míry inflace napovídaly, že jednotlivé země eurozóny budou potřebovat ve stejném okamžiku různou podobu měnové politiky. Podstatou společné měny je ale právě jen jedna podoba měnové politiky, které se musí podřídit všichni.

Jedna z příčin krize

Důsledky tohoto nebezpečného experimentu vidíme na poměrně dramatickém průběhu krizí v jednotlivých státech eurozóny a v objemu finanční pomoci, kterou musejí relativně lépe hospodařící státy platit za udržení projektu eura zemím v hospodářských potížích. Korektně dodejme, že euro není jedinou příčinou dnešních evropských ekonomických problémů. To bychom spolu s eurem museli zmínit i přeregulovanost evropských ekonomik, do dluhů země vlekoucí přebujelé sociální systémy, resp. stát blahobytu ničící motivace lidí k jakékoliv aktivitě a s tím spojenou přemíru státního přerozdělování a vysokého zdanění. Euro nicméně stojí za "bublinami" na trzích aktiv, kdy příliš nízké úrokové sazby společné měnové politiky neodpovídající ekonomickým podmínkám daných zemí způsobily přemíru investiční činnosti, která se později ukázala jako neefektivní, ekonomicky neracionální a odsouzená k záhubě se všemi negativními dopady na růst, zaměstnanost a náladu obyvatel. Tam, kde euro krizi nezpůsobilo primárně, působí nicméně jako faktor, který hospodářské potíže prohlubuje či zpomaluje potřebné oživení.

Koruna jako symbol národní svrchovanosti

Když můžeme dnes a denně sledovat téměř v přímém přenosu negativní důsledky experimentu jménem euro, vyhlásí prezident republiky ambici do tohoto dobrodružství vstoupit. V takovém okamžiku by měla odpovědnější část politické reprezentace, která chce na jedné straně ušetřit ČR ekonomických potíží a na straně druhé pro ni není národní měna jen prostředkem směny, ale také symbol národní svrchovanosti, zaujmout jasně odmítavý postoj. Je chvályhodné, že současná vláda nestanovila pevné datum přijetí společné měny a ODS jako hlavní vládní strana podmiňuje případné přijetí eura referendem. V současné politické konstelaci zřejmě nelze dosáhnout ničeho dalšího. Připomeňme v této souvislosti, že předseda druhé vládní strany TOP 09 a další eurofederalista Karel Schwarzenberg se od Miloše Zemana v tomto nijak neliší, neboť ambici přijmout euro do pěti let vyslovil v kampani před prezidentskými volbami ještě dříve než sám Miloš Zeman.

Zásadní téma volebního roku 2014

Přesto, nebo spíše právě proto by měla ODS svůj postoj k euru upevnit, vycizelovat a učinit z něj jedno ze svých volebních témat. Nejlepší variantou by bylo, aby se ODS ztotožnila s ambicí vyjednat výjimku ze závazku přijmout euro, který jsme učinili podpisem přístupové smlouvy s EU. Ano, bezesporu to nebude jednoduché a bezesporu to bude znamenat náklady, které bychom směrem k EU museli za výjimku nést. Budou to pravděpodobně ale náklady nižší, než by byly náklady z neoptimální měnové politiky, která by mohla naši ekonomiku postihnout a poškodit. Případným referendem se tomuto problému stejně nevyhneme. Odpoví-li občané, že si přejí zachovat českou korunu, budeme stát před stejným problémem vypovězení závazku z přístupové smlouvy. Přitom argumentů pro vyjednávání se nabízí celá řada. Závazek přijmout euro jsme učinili v okamžiku, kdy mělo diametrálně odlišnou podobu, kvalitu a tedy i související náklady a závazky. Dříve nepředstavitelná přímá finanční pomoc jiným státům je dnes realitou. Vznikají nové záchranné mechanismy, které znamenají nové a nepředpokládané finanční závazky pro stávající i nové členy eurozóny, omezuje se suverenita už i v oblasti fiskální politiky. Evropská centrální banka realizuje politiku, kterou se před pár měsíci studenti monetární ekonomie, coby budoucí centrální bankéři, učili jako nepřijatelnou. To vše mění pohled na poměr mezi náklady a výnosy členství v eurozóně a je to pádný argument pro jednání s EU o našem závazku.

Občané proti euru

ODS je dnes jedinou relevantní stranou, která je podobného postoje schopna. TOP 09 národní zájmy nezajímají, ČSSD by nejraději přijala euro již dávno. Odměnou může být pro ODS přízeň voličů, kteří si euro nepřejí už jen třeba z toho důvodu, že by v dlouhodobějším horizontu znamenalo vyšší inflaci, tedy růst cenové hladiny. Dnes se totiž přibližujeme k vyšší cenové úrovni eurozóny prostřednictvím inflace a zpevňování domácího kurzu. O flexibilní měnový kurz bychom ale s eurem přišli a zbyla by jen ta inflace. Jestliže jde Miloš Zeman proti národním zájmům ČR a z politické reprezentace tu není nikdo další, kdo by se tomu postavil, pak ODS ani nezbývá nic jiného, než aby toto vážné téma uchopila sama. Občané to ocení…

Jan Skopeček

Jan Skopeček, výkonný ředitel CEPu

Vytisknout článek	Odeslat článek emailem

Komentáře k příspěvku

Doposud nebyly vloženy žádné komentáře.