články

Před druhým kolem prezidentských voleb jsem jako pravicový volič v dosti svízelné situaci. Ani v prvním kole to nebylo o mnoho jednodušší, neboť jsem věděl, že se účastním voleb, které neměly v naší ústavní tradici s jasně zakotveným parlamentním politickým systémem nikdy vzniknout

Už v době sílícího mediálního tlaku a poptávky po přímé volbě bylo zřejmé, že nemůže naplnit očekávání, která do ní byla vkládána. Nebo si snad ještě dnes někdo myslí, že právě zažíváme důstojnější průběh voleb bez vlivu zájmových a finančních skupin, nejrůznějších lobbistů a peněz, kterými bylo argumentováno při kritice poslední parlamentní volby? Objem peněz utracených volebními štáby a více či méně viditelné aktivní zájmové skupiny dokazují pravý opak. Druhé kolo prezidentské volby mě ale staví do mnohem složitější situace, kdy si mám vybrat mezi klasickým socialistickým kandidátem Milošem Zemanem a dalším levicovým kandidátem, byť jiného odstínu levicového zabarvení, Karlem Schwarzenbergem. Jestli totiž považuji něco za největší omyl, či spíše mystifikaci prezidentských voleb, pak je to označení souboje mezi M. Zemanem a K. Schwarzenbergem jako střetu mezi pravicí a levicí. Ještě nikdo mi totiž nedokázal věrohodně vysvětlit, co je na Karlovi Schwarzenbergovi pravicového. Marně hledám ve výrocích K. Schwarzenberga obhajobu volného trhu, nízkých daní, národních zájmů, klasické rodiny, či jakéhokoliv jiného základního atributu pravicového pohledu na svět. Jediným nominálním znakem pravicovosti by tak mohla být účast K. Schwarzenberga v současné vládě a předsednictví v TOP 09. Nebudu další argumentaci komplikovat tím, že bych se ptal, proč se zrovna TOP 09 se svým programem považuje za pravicovou stranu, ale i tak argument předsednictví v TOP 09 padá, uvědomíme-li si, že K. Schwarzenberg byl v jedné z předchozích vlád ministrem i za Stranu zelených, kterou za pravicovou, či se alespoň pravici přibližující, nelze považovat ani při nejbujnější fantazii. Je dlužno dodat, že K. Schwarzenberg reprezentoval dříve i strany, jako je ODA či US-DEU. K této stranické neukotvenosti mi zase nesedí jeho sebecharakteristika coby konzervativního člověka. A konec konců sám K. Schwarzenberg po prvním kole veřejně zauvažoval v tom smyslu, že není pravičák ani levičák, neb je to dělení u nás nefungující. Zná snad někdo větší důkaz levičáctví?

V tomto kontextu a z mnoha dalších důvodů nejsem v souladu s rozhodnutím grémia své strany (ODS), která K. Schwarzenberga doporučila svým příznivcům ve 2. kole volit. Připomínám si totiž i pár měsíců starou epizodu, kdy ODS oslovila TOP 09 s nabídkou společného postupu v senátních volbách. Tehdy TOP 09, jejímž je K. Schwarzenberg předsedou, odpověděla, že se stranou regionálních kmotrů je pro ni předvolební spolupráce a společný postup nepředstavitelný. ODS tak nyní doporučila volbu kandidáta, který ji o podporu nejen ani nežádal, ale reprezentantů ODS si neváží a sám v sobotním interview v LN prohlásil, že pro skalní příznivce ODS není správným kandidátem. Jak by taky mohl být, jestliže chce společnou evropskou měnu Euro přijmout do r.2015 a budoucnost EU vidí nikoliv jako společnost spolupracujících suverénních národních států, ale jako federaci, ve které pro existenci národních států už místo není. Nemusím ani připomínat, jaké zájmové skupiny K. Schwarzenberga obklopují a jaká mediálně-kulturní fronta ho podporuje. Samotná jejich existence a podpora je jistě legitimní, jen by si členové či příznivci ODS měli uvědomit, že do ní patří především Ti, kteří chtěli opakovaně vliv ODS ve zlomových okamžicích novodobé historie umenšit či zlikvidovat. Při jednom takovém pokusu ODS zachránila tolik těmito lidmi hanobená a démonizovaná opoziční smlouva. Není náhodou, že na ní dnes nejvíce plivou Ti, kterým tehdy plány na překreslení politického spektra zhatila a kterým neumožnila mít vyšší podíl na moci, než jaký jim přisoudil výsledek svobodných voleb.

Aby nebylo mýlky, nechci tímto ani naznačit, že by ODS snad měla otevřeně podpořit Miloše Zemana. Miloš Zeman samozřejmě pro pravicového voliče ideální kandidát není. Až příliš dobře si vzpomínám na jeho rétoriku o spálené zemi hodnotící úspěšnou transformaci naší země z reálného socialismu ve standardní kapitalistický systém, vzpomínám si na začátek deficitního hospodaření a dluhů, kterých jsme se už později nezbavili, vzpomínám si i na rozjezd socialistických investičních pobídek, které dodnes existují rovněž, pamatuji si na souhlas s bombardováním bývalé Jugoslávie, na akci čisté ruce a na mnoho dalších neodpustitelných rozhodnutí.

Asi nejlépe by se tak dala moje pozice popsat slovy, že Miloše Zemana volit nechci, ale Karla Schwarzenberga volit nemohu. Nemohu volit kandidáta, který zpochybňuje Benešovy dekrety tvořící základ naší poválečné existence a který spekuluje o Edvardu Benešovi dnešním – díky odstupu desítek let – laciným, jednoduchým a nepřijatelným pohledem jako o adeptovi soudního tribunálu v Haagu. Takový kandidát si podle mého názoru nezaslouží být prezidentem ČR. Nezaslouží si být prezidentem ani ten, který nejdříve souhlasí s amnestií prezidenta republiky, aby následně svůj postoj změnil pod tlakem veřejného mínění a mediální masáže. To není chování státníka, stejně jako jeho zbabělý odchod z jednání Sněmovny, která jednala o důvěře i jeho vlády, kterou je Karel Schwarzenberg nedílnou a významnou součástí. To byla dýka do zad koalice a ODS zřejmě nejzákeřnější.

Zemanova preference k federalizaci EU je rovněž parná. Přesto věřím, že by jako známý pragmatik proti národním zájmům nepostupoval a u závažných rozhodnutí hledal širší celospolečenskou shodu. Minimálně by v otázce evropské politiky postupoval tak, že by zkoumal, zda je další integrační krok v zájmu ČR. Myslím si, že Karel Schwarzenberg u jednotlivých evropských politických rozhodnutí posuzuje, zda jsou dobré pro EU. Byť nebudu nadšený z evropské politiky ani jednoho z kandidátů, rozdíl v pohledu považuji za naprosto fatální. Po kritice obou kandidátů je nicméně potřebné přiznat, že je dobrým signálem prvního kola vítězství silných politických osobností. Český volič nenaletěl na prázdnou rétoriku apolitických kandidátů, jejichž jediným programem bylo na politickou reprezentaci, a vlastně celý náš politický systém, plivat.

Závěrem tak lze konstatovat, že pravicový volič svého kandidáta ve druhém kole volby nemá. Pravice byla v těchto volbách poražena. Výběr je mezi dvěma reprezentanty levice. Při zvážení všech pro a proti musím zopakovat, že Miloše Zemana volit nechci, ale Karla Schwarzenberga volit nemohu. Hlavním kritériem pro mé rozhodování jsou otázky související se zachováním české národní suverenity v kontextu dalších proměn EU. To je ten nejsilnější důvod, s nímž varování, že by se zde na dlouhou dobu mohla přeformulovat pravice do podoby eurofilních křesťanských a lidoveckých stran západní Evropy, nesnese svým významem srovnání. I na tento aspekt by ale skutečně pravicový volič o nadcházejícím víkendu neměl zapomínat.

Jan Skopeček, výkonný ředitel CEPu

Vytisknout článek	Odeslat článek emailem

Komentáře k příspěvku

Počet komentářů: 3, poslední 27.01.2013 17:42

27.01.2013 17:42 | prezident (Stan Líbal)

31.01.2013 11:33 | souhlas (Michal Semín)

20.02.2013 18:10 | dobře napsáno (Jaroslav Valečka)