články

Nová dohoda mezi evropskými autoritami a MMF umožní Řecku na dohlednou dobu setrvat v eurozóně. Mnozí to vydávají za úspěch, jiní stále toto řešení za dlouhodobé nepovažují. Hlavním argumentem pro udržení Řecka v eurozóně vždy byla domnělá výše nákladů různých alternativních řešení řeckého problému. Autor těchto řádků je dlouhodobě skeptický ke způsobu uvažování, které vystoupení Řecka z eurozóny vylučovalo. Nyní ale svou skepsi potlačí a zaměří se na čistě finanční otázky stávající situace, na postup, který k ní vedl, a na očekávaný scénář budoucího vývoje. Vyjde z předpokladu, že toto je již poslední pomoc, že Řecko v eurozóně úspěšně setrvá, že program jeho záchrany povede k očekávanému výsledku pro řeckou ekonomiku a že všechny řecké dluhy, které budou po naplnění dohod z 26. listopadu zachovány, budou také splaceny. Prosté srovnání nákladů s dosaženými a v budoucnosti očekávanými výsledky "záchrany" Řecka je samo o sobě děsivé víc než dost.

Nejhůř vynaložené peníze Takže k číslům. Před zahájením programů pomoci Řecku, tedy v září 2008, činil jeho dluh něco přes 255 miliard eur. Po dosavadních revizích programu bylo odepsáno 100 miliard eur z hodnoty řeckého dluhu. Ten se však v polovině letošního roku vyšplhal až na 300 miliard. Dohoda z minulého týdne předpokládá následující kroky:

1. Řecko dostane něco přes 10 miliard na odkup svého dluhu od věřitelů (cena byla dohodnuta na 35 centů za 1 euro dluhu). Hodnota privátně drženého dluhu se tak sníží o zhruba 30 miliard eur.
2. Odloží se splatnosti a platby úroků dluhu drženého evropskými státy a fondu EFSF. Zde je odhad dopadu obtížnější, ale u bilaterálních půjček států v celkové hodnotě zhruba 53 miliard eur půjde při snížení úroku a prodloužení splatnosti o snížení jejich dnešní hodnoty zhruba o 25 miliard. U přislíbených 144 miliard eur půjček ve fondu EFSF sníží prodloužení splatnosti a odložení splatnosti úroků jejich dnešní hodnotu zhruba o 15 miliard eur (v případě, že se bude týkat dodnes vyplacených 70 miliard eur z tohoto fondu) nebo o 50 miliard (půjdeli o změnu u celých 144 miliard eur). To, že by se redukce týkala v případě úvěrů z EFSF jen doposud poskytnutých úvěrů, je v souladu s posledními vyjádřeními německého ministra financí. Zdá se však, že jsou tato vyjádření v rozporu s vyjádřeními jiných účastníků jednání.

Záchrana Řecka jako solventního člena eurozóny bude tedy za poslední čtyři roky stát nejméně 170 miliard eur. Pro srovnání: jde o částku rovnající se takřka čtyřem státním rozpočtům České republiky - státu s o něco málo menším počtem obyvatel, než má Řecko. Řecký vládní dluh bude navíc i po tomto snížení činit zhruba 230 miliard eur, oproti stavu na začátku záchranných operací v roce 2008 tedy klesne pouze o 25 miliard eur. Efekt využití finančních prostředků určených na snížení hodnoty řeckého dluhu je tak (oproti hypotetické situaci, ve které by k redukci o 170 miliard eur došlo na samém začátku záchranných prací) méně než šestinový. Tento výsledek trochu připomíná efektivitu prostředků u nás vynakládaných na ty nejhůře proslulé infrastrukturní projekty.

Proč se tak stalo? Samozřejmě, došlo k nevyhnutelnému poklesu řecké ekonomiky v důsledku postupného zastavování dalšího růstu přímého zadlužování země především prostřednictvím omezení deficitního financování. Ano, předchozí řecké vlády prosluly neochotou některé kroky nejen slibovat, ale i činit. Jenže zásadní vadou prvních záchranných programů pro Řecko byla jejich nedůvěryhodnost, a to jak v očích cizích investorů, tak řeckých občanů. Spolu s důvěrou v záchranu odplývaly ze země i peníze těch, kteří si mohli dovolit je převést jinam, slábl sentiment podporující investování a ztrácela se víra potenciálních zájemců v zachování cen privatizovaných statků. Celý proces, kterému v rostoucí míře vládly chaos a nedůvěra, vyvolával zcela zbytečné ekonomické škody. Přitom těch, kteří na vedlejší škody nedůvěryhodných programů pro Řecko upozorňovali, nebylo málo.

Ztracený čas Z hlediska dosavadních nákladů vynaložených na "záchranu" Řecka je již lhostejné, bylo-li zachraňováno jako člen eurozóny, nebo jako země, která by se po nevyhnutelné devalvaci vrátila k vlastní měně. 170 miliard eur by v roce 2008 velmi pravděpodobně stačilo na důvěryhodný scénář jakéhokoliv uspořádání řeckých veřejných financí i kurzového a měnověpolitického rámce. Pro ilustraci jde o částku, která by zřejmě byla schopna financovat v minulosti obvyklý deficit běžného účtu Řecka po více než pět let při setrvání země v eurozóně. Nebo by tato částka pokryla škodu vzniklou držitelům řeckých dluhopisů při drastické devalvaci a zavedení nové měny (i kdyby byla zavedena v mimořádně nepravděpodobném kurzu na úrovni těsně nad třetinu eura) a následném splácení dluhu v novém znehodnoceném kurzu. Případně by tato částka v roce 2008 umožnila sanovat (odepsat s úhradou ztráty věřitelům) řecký dluh z takřka dvou třetin, takže by se dostal na vcelku snadno financovatelných 85 miliard eur, respektive 37 procent HDP, tedy zhruba na tehdejší úroveň relativní zadluženosti České republiky. Na straně poskytovatelů jde bohužel o promrhané prostředky a na straně Řecka do značné míry o ztracená léta. A to nepočítám ztracený čas evropských politiků věnovaný debatám o záchraně Řecka (namísto ochoty si naplno přiznat skličující realitu země) nebo újmu na důvěryhodnosti a reputaci MMF.

Zda budou poslední dohodnuté odpisy řeckého dluhu konečně stačit k tomu, aby se řecké ekonomice vrátila důvěra investorů i vlastních občanů, není jisté. I výpočty provedené za dosti odvážného předpokladu, že se tak stane a vše už dopadne dobře, ale ukazují, jak neuvěřitelné náklady si vyžádal špatně pojatý proces záchrany jedné menší evropské ekonomiky. Nezbývá než doufat, že Evropská unie a eurozóna nebudou v nejbližších letech podobně nešťastným způsobem řešit případné větší problémy či potíže větších ekonomik. Na to by totiž nejspíš nestačily ani budoucí navýšené prostředky evropských záchranných fondů s prostředky MMF dohromady.

Miroslav Singer; guvernér ČNB

Vytisknout článek	Odeslat článek emailem

Komentáře k příspěvku

Doposud nebyly vloženy žádné komentáře.