články

Začne vás bolet třeba ucho, chcete se bolesti zbavit, a tedy jdete k lékaři. Zajímá vás, zda onen lékař je nebo není nositelem vysokých morálních kvalit nebo etických hodnot? Zda žije ve spořádané rodině, nezahýbá manželce, řádně vychovává děti apod.? Myslím, že právě o toto vám v této chvíli nejde. Jde o to, aby onen lékař byl kvalitním odborníkem a řádně vyřešil váš bolestivý problém. Není to u politiků alespoň trochu podobné? Mohu být obviněn, že se zasazuji o tolerování nemorálních kroků některých politiků, ale není tomu tak. Chci pouze vyslovit názor, že morálka a kvalifikace jsou dvě rozdílné věci a zaměňovat je k ničemu dobrému nepovede. Představa některých, nejnověji Karla Janečka formulujícího hnutí "pozitivní evoluce", že novou a lepší politiku přinesou jen morálnější a jaksi lepší lidé, nemá žádné racionální zdůvodnění. V jeho konkrétním případě pak ze dvou důvodů: jeho pozitivní evoluce snad může nashromáždit občany, kteří jsou slušnější a morálnější než mnozí dnešní politikové, ale spíše nashromáždí ty, kteří si to o sobě myslí, aniž by tuto skutečnost bylo možné jakkoliv verifikovat. Bývá tomu tak ostatně pravidlem u všech seskupení, která se o něco takového pokoušela a pokoušejí. Ale hlavně: politika není střetnutí dobra a zla, morálky a nemorálnosti. Politika je střetnutí zájmů. Naši političtí odpůrci nejsou méně morální, jen prosazují jiné zájmy. Z čeho plyne představa, že morálně nezpochybnitelná osobnost bude také kvalitním politikem, který dokáže prosadit nejrůznější politické zájmy, jak to lidé od politiků vyžadují?

Trauma české politiky

Je to tradiční, již historické trauma české politiky. Mnohokráte jsme se domnívali, že když máme "pravdu", musíme být také úspěšní v politice. Události v září 1938, březnu 1939, únoru 1948 nebo srpnu 1968 nás vždy znova a znova přesvědčovaly, že tomu tak není. Naše morální postoje byly zpravidla beze skvrnky. Měli jsme vždy objektivně pravdu, ale politiku (tedy své zájmy) prosazoval úspěšně někdo jiný. Jistěže etické a morální hodnoty mnohdy determinují i politické postoje. Politika extrémního nacionalismu, třídní nenávisti nebo xenofobie formulující usilování o vyhlazení odpůrců je bezpochyby motivována i zvrácenými etickými kategoriemi, ale je to v naší dnešní situaci náš problém? Je eticky hodnotnější a morálně ospravedlnitelnější usilování o minimalizaci a deregulaci všech činností státu, který by měl zajišťovat jen minimální obsluhu společnosti s tím, že je ponecháno na občanech, aby se sami postarali o své potřeby, nebo je morálnější usilování o silný, a tedy na daně náročnější a nákladnější stát, který zajistí občanům na určité úrovni rovný přístup k širokým vymoženostem bez preference jejich sociálního postavení ve společnosti? To nebo ono je pro někoho výhodné nebo nevýhodné, ale je to otázka morálky?

Světlá budoucnost