články

Víkendový útok na prezidenta republiky byl doposud komentován a analyzován pouze z bezpečnostního pohledu, z pohledu zvládnutí či nezvládnutí situace ze strany prezidentových ochránců. Do jaké míry prezidentova ochranka selhala, proč nebyl útočník okamžitě zpacifikován a zadržen, jsou jistě relevantní otázky pro vedení policie či ministra vnitra. Přesto bychom se s tímto zúžením víkendové chrastavské události spokojit neměli, protože s sebou nese mnohem vážnější a hlubší společenské aspekty, než si v prvních dnech po útoku leckdo připouští.

Prvním aspektem hodným pozornosti je skutečnost, že lze útok chápat a zařadit do soudobého neblahého trendu zpochybňování a odmítání jakýchkoliv společenských autorit v tom nejobecnějším slova smyslu. Autority se dnes nenosí, dokonce samotné jejich zpochybnění či útok na ně přináší původcům těchto úroků nebývalou pozornost zbytku společnosti. Pozornost, kterou by jinak díky svým schopnostem, vlastnostem a úspěchům nikdy nezískali. Než svojí vlastní pílí dosáhnout nezpochybnitelných výsledků, postavení a úcty zbytku společnosti, je snadnější využít mediálního prostoru a s autoritou si to "rozdat" svými prostředky. Čím větší autorita, tím větší šance, že bude útok viditelný a slyšitelný, protože tím větší mediální prostor se nabízí. Nejde samozřejmě vždy jen o útok prostřednictvím médií, ta se ale v tomto procesu stávají tím důležitější, čím větší moci se jim v dnešním světě dostává.

Jakým směrem se ale může vyvíjet společnost, která si nejen že neváží, ale dokonce útočí na své vlastní autority? Na autority, jejichž obdoba v době minulé byla pro tehdejší společnost často kompasem, vzorem, motivací pro individuální aktivitu? Aniž bychom si to uvědomovali, naší tolerancí či letargií k popsanému trendu dáváme dekadenci či dokonce destrukci společnosti zelenou. Líbit se to může jen těm silám a zájmovým skupinám, pro něž je standardní, normálně se vyvíjející společnost překážkou. Překážkou pro řízení a ovládání jí samé, jejích členů, což bylo cílem řady svobodné společnosti nepřátelských ideologií již dávno.

Další vysvětlení víkendového útoku na prezidenta republiky nabízí současný mohutný útok na politiku jako takovou a její reprezentanty. Přestože si politiky volíme už více než dvacet let ve svobodných volbách, ve kterých kandidují zástupci z celého politického spektra, ze stran zavedených i nově vzniklých, jsou všichni automaticky považováni za téměř méněcenné lidi. A opět zde hrají nezastupitelnou roli média. Zřejmě neexistuje pro dnešního novináře vyšší meta, než co nejvíce zesměšnit jakéhokoliv politika. Přestože v politice jako v jakémkoliv jiném oboru lidské činnosti figurují lidé více i méně chytří, lidé více i méně pracovití, lidé více i méně čestní, mediální obraz už není ani černo-bílý, ale pouze černý. Politik, a zejména ten pocházející z politické strany, je automaticky podezřelý zločinec, který musí sám prokazovat svoji nevinu. Politický systém založený na soutěžení politických stran je tak destruován. Věc už došla tak daleko, že nejslyšitelnějším a často jediným politickým vyjádřením favoritů prezidentských voleb je zdůraznění skutečnosti, že oni z žádné politické strany nepocházejí a že jsou nezávislí. Tato o nich samých nic neříkající informace má být jejich hlavním trumfem předvolebního boje. V této široce živené atmosféře nedůvěry v politiku a politiky obecně není překvapením, že se jednoho dne najde šílenec, který zamíří zbraň na nejvyššího ústavního činitele, který – mimo jiné – stál i zrodu politického systému založeného právě na soutěžení politických stran.

Že jde uvažovat dále a přijmout tezi o prvním hozeném kamenu, který může spustit lavinu dalších, je nasnadě. Že jsou to rány a kameny, které však v konečném důsledku dopadnou na nás samotné, už tak zřejmé není. Destrukcí autorit, společnosti, politického systému a dehonestací politiků ničíme sami sebe. Vytváříme nebo je nám vnucována představa, že si sami vládnout neumíme, že z našeho středu vybereme vždy ty špatné, proti kterým je potřeba bojovat jakýmikoliv prostředky. O respekt a soutěžení různých politických názorů už dávno nejde. Je signifikantní, že útok byl proveden na politikovi a člověku, který je proslulý svými jasnými, pevnými a ideově zakořeněnými názory a který vždy politické soutěžení chápal jako souboj argumentů a různých pohledů na svět. To se dnes, kdy v politickém boji vítězí ten, kdo si dokáže svého protivníka lépe nahrát, příliš nenosí.

Útok na prezidenta republiky je mimořádně vážná situace, kterou nemohou zlehčovat ani lidé typu Viewegha či Holubové trpící obsesí Klausem. I oni musí pochopit, že jen o něj samotného tu nejde, že to byl i útok na hlavu státu jako ústavní instituci. Útok, který míří proti standardnímu politickému systému a společnosti v něm žijící. První ránu jsme připustili, dovolíme i ty další?

Jan Skopeček, výkonný ředitel CEPu

Vytisknout článek	Odeslat článek emailem

Komentáře k příspěvku

Doposud nebyly vloženy žádné komentáře.