ENEN CZE
===

články

Roman Joch: Lidská práva versus svobody

Lidové noviny, 09.01.2012

publikováno: 11.01.2012, čteno: 3174×

 

Lidská práva jsou dobrá, tedy čím víc práv vytvoříme, tím lépe. Ano? Ne. Skutečná práva vytvořit nelze. Lze je rozpoznat, uznat a garantovat, nikoli však vůlí svévolně vytvářet.

Přirozená práva, jak předjímá i naše ústava, jsou objektivní, daná lidskou přirozeností: vnitřní důstojností člověka coby racionální, volní bytosti schopné rozpoznat dobro a zlo. Tato práva nejsou výtvorem či darem státu nebo jiného člověka, nýbrž bytostně každé osobě patří a spravedlivý stát je uznává. Těmi základními jsou právo na život (včetně sebeobrany), osobní volnost, svobodu slova, tisku, svědomí, náboženství. Právo na legitimně nabytý majetek (podmínka realizace práv ostatních) a také právo rodičů vychovávat své děti podle svého svědomí, přesvědčení a tím jim předávat své hodnoty.

Přirozená práva jsou svobody, představují ochranu lidí před agresí nebo donucováním ze strany ostatních. Těm ukládají povinnost: žij a nech žít. Hmotné břemeno nepředstavují. Představa, že (nová) práva lze vůlí vytvářet, je neblahá a nebezpečná: bylo-li by možné (nová) práva vytvářet, pak lze (stará) práva rušit. "Práva" v tomto pojetí jsou pak jen svolení nám propůjčená tím, kdo má moc. Lze-li práva svévolně určovat, pak žádná objektivní práva, která by státní moc musela respektovat, neexistují.

Inflace přirozených práv Navíc prohlašováním za právo čehokoli, co osobně považujeme za dobré či užitečné, lze vytvořit "práv" nekonečně, čímž nastane jejich inflace, a tudíž znehodnocení práv skutečných, přirozených. Je-li "právo na internet" (právo každého dostat internet "zdarma" z peněz daňových poplatníků) stejným právem jako právo na svobodu slova a svědomí, pak právo na svobodu slova a svědomí není nijak zásadně posvátné. "Práva" na něco, "práva" dostat něco od druhých ve skutečnosti přirozená práva nejsou. Jsou to jen konvence, dohody v rámci společnosti. Sociální "práva", na rozdíl od práv přirozených, nejsou svobody, ale nároky na statky (či ty práva), které lidem musí někdo zajistit. Kdo? Stát či společnost. Jak? Jedině z peněz daňových poplatníků. Takže pokud se těchto "práv" vyrobí příliš, budou jen proklamacemi bez možnosti jejich vynucení či zajištění, neboť na ně stát nebude mít prostředky. Například: když "právo" na internet zdarma, proč ne "právo" na iPad zdarma? Když "právo" na 4 týdny placené dovolené, proč ne "právo" na 4 měsíce placené dovolené atd. Sociální "práva" coby konvence a dohody společnosti jsou (v patřičné míře) prozíravé a užitečné pro zajištění její stability a soudržnosti. Je dobře, že se společnost na jejich poskytování dohodne, nejsou však základními lidskými právy.

Ukažme to i na "právech" dětí a zvířat. Ze své přirozenosti děti mají právo na rodinu, na své rodiče, stejně jako rodiče mají právo na své děti, na jejich výchovu dle svého přesvědčení. Nikdo však nemá právo na cizí děti, stejně jako děti nemají zásadní právo na umístění do jiné rodiny než vlastní. Žádné právo dostat cizí dítě neexistuje, což ale neznamená, že by adopce byly špatné. Naopak, slouží-li nejlepšímu zájmu dítěte vyrůstat ve funkční rodině, jsou prozíravé a užitečné. Nejsou však otázkou práv.

Přesun dětí z dětských domovů či kojeneckých ústavů do adoptivní či pěstounské péče je dobrý, ale nevychází z práv dětí či z práv dospělých, ale z toho, co je užitečné pro dobro dětí a společnosti.

Týrání zvířat je špatné (a má být postihováno), ale nikoli proto, že by zvířata měla práva, nýbrž proto, že zabíjí mravní cit trýznitele a přetváří jej v nebezpečí pro ostatní.

Práva koťátka nelze porušit Striktně vzato, práva mají jen volní, racionální bytosti, schopné rozlišit dobré od zlého a vědomě nekonat špatné. Když šelma nebo dravec za živa roztrhá koťátko, je nám koťátka líto, ale šelma či dravec "práva" koťátka neporušili. Rovněž nejednaly "špatně", neboť nejsou volní tvorové. Kdyby však člověk stejným způsobem umučil kočku, je to špatné, nikoli však proto, že by porušoval práva kočky, ale proto, že svobodně a záměrně působil bolest vnímavému a trpícímu tvorovi.

Ve jménu neexistujících "práv" zvířat se nesmí drasticky pošlapat reálná práva lidí. Týrání zvířat nemá být přípustné, ale boj proti němu nelze vést jakýmikoli prostředky. Neexistujícími "právy" zvířat nelze např. ospravedlnit policejní domovní prohlídky bez soudního povolení, tj. pošlapání jedné z nejzákladnějších svobod.

To ukazuje, že vyrábění takovýchto "práv" znamená zvětšování moci státu na úkor svobod lidí. "Práva" dětí či zvířat v praxi znamenají poskytnutí moci těm, kdo za děti či zvířata "mluví", tedy státním úřadům - a to proti rodičům a lidem - tedy umenšení svobody lidí. Čím více těchto "práv", tím více moci státu a méně svobody občanů. Pravý opak toho, o co původně usilovala práva správně chápaná, práva přirozená: totiž omezení moci státu a ponechání lidí na pokoji. To je nejperverznějším důsledkem umělého vyrábění "práv": posilováním moci státu a vytvářením jeho nových pravomocí ohrožuje a ničí přirozená práva skutečná, naše svobody.

Roman Joch; ředitel Občanského institutu

VytisknoutVytisknout článek Odeslat článek emailemOdeslat článek emailem

Komentáře k příspěvku

Počet komentářů: 1, poslední 13.01.2012 10:46

13.01.2012 10:46 | Exploze práv a právních předpisů (Tomáš Louka)

---
© Centrum pro ekonomiku a politiku 2005-2019
design, kód: Jan Holpuch nejml.
RSS 2.0 RSS ­