články

EU v době finanční krize uvažuje o zvláštní bankovní dani. Chce tak získat vlastní zdroj příjmů do unijního rozpočtu.

Zdá se, že s výjimkou vpravdě antické hospodářské tragédie Řecka nás v Česku řada kardinálních evropských ekonomických debat trochu míjí. Nejsme v tomto ohledu v EU výjimkou, ale i tak je to naše minus. Už jen proto, že poskytujeme automaticky výhodu těm, kteří významné celoevropské otázky řeší a dokážou pak svou agendu vnutit či podsunout ostatním. Jedním z opomíjených, a přitom velmi aktuálních evropských témat je otázka tzv. nových vlastních zdrojů EU. Celá řada vlivných úředníků a politiků, zejména v Evropském parlamentu a Evropské komisi, má jednoduše za to, že by v unii jako neexistující federaci mělo být více "federálních" daní, které poplynou přímo od jednotlivých daňových poplatníků do Bruselu, nikoli skrze členské země.

Je samozřejmě čistě politickou otázkou, zda země EU vůbec umožní, aby jejich daňoví poplatníci kromě financování svých často byzantsky rozsáhlých národních států dodatečně financovali ještě evropský nadstát. Ale vzhledem k tomu, jak je debata daleko a jak velký tlak na nové zdroje pro EU existuje, by bylo možná dobré si udělat na věc u nás doma názor.

Alternativ, koho a jak dodatečně celoevropsky zdanit, je více. Ve hře jsou kromě zdanění letenek a emisí oxidu uhličitého také tzv. daň z finančních transakcí (financial transaction tax neboli FTT) či daň z finančních aktivit (financial activities tax čili FAT). A vypadá to, že v zatím nekončící atmosféře finanční krize budou stoupenci "nových vlastních zdrojů EU" nejsnáze získávat podporu právě pro daň, kterou bude možné snadno prodat jako trest pro "odpudivé a hamižné bankéře".

Stejně to zaplatí klienti Zavádění nových daní by mělo být z definice komplikované, protože když už se jednou zavedou, málokdy se zruší. Proto uveďme pár argumentů, proč není nová daň z finančních transakcí či aktivit dobrý nápad.

Za prvé, každá taková berně by se nutně přenesla ve větší či menší míře na koncové klienty finančních institucí. Zejména to platí pro FTT, což je de facto jakási daň z přidané hodnoty na všechny finanční operace. I kdyby se ale netýkala každého převodu z účtu na účet, ale byla uvalena jen na obchody s dluhopisy, měnami či akciemi, dopadla by stejně na významnou část populace a firem. Koneckonců i každý podílník v podílovém fondu či klient penzijního fondu nepřímo dluhopisy nebo akcie nakupuje a prodává. U FAT, která je jakousi daní ze zisků a odměn ve finančním sektoru, by finanční instituce rovněž takovou daň promítaly do svých nákladů a vybraly by ji od klientů jinak.

Zvláště pikantní příchuť by to mělo v České republice, kde stát finanční sektor v krizi nezachraňoval a mnoho klientů má pocit, jakkoli často neoprávněně, že už tak platí bankám za služby příliš. Ne poprvé bychom zavedením nových daní platili politickou i finanční daň za krizi, která se odehrála ve finančních sektorech na západ od našich hranic.

Za druhé, v době po krizi se většina ekonomů shodla na tom, že banky obecně potřebují více kapitálu a likvidity jako polštář pro případné příští finanční otřesy. Zavedení těchto nových pravidel (zvaných Basel III) do evropského práva je na spadnutí. Jakou má tedy logiku chtít, aby bylo najednou v bankách více peněz, kapitálu a likvidity, ale zároveň tytéž zdroje ze sektoru odvádět nejrůznějšími formami zdanění? Staré pravidlo říká, že není možné mít koláč a zároveň jej sníst. Právě to však v EU trochu činíme, protože kromě úvah o nových daních pro finanční sektor již mnoho zemí EU zavedlo též tzv. bankovní poplatek (bank levy), tedy daňový odvod počítaný, zjednodušeně řečeno, na základě velikosti dané banky.

Za třetí, v evropských debatách se zatím silně proti úvahám o nových daních stavěly třeba Velká Británie či Švédsko. Britové se svým velkým finančním sektorem se správně obávají, že například zavedení FTT znevýhodní jejich sektor či celou EU oproti zbytku světa, protože v době volného pohybu kapitálu i malý dodatečný náklad na transakci může velkou část sektoru prostě zlikvidovat. S akciemi, dluhopisy a měnami by se obchodovalo mimo Evropu. A Švédové tomuto argumentu v EU nejlépe rozumějí, protože právě tuto zkušenost sami udělali. Jednostranně zavedli v roce 1984 daň na obchodování s akciemi a o pět let později též na obchodování s dluhopisy. Výnos daní byl dvacetkrát nižší, než se očekávalo. Proč? Všechny transakce se obratem přesunuly do dánské Kodaně a do Londýna, přestože daň z jedné transakce s dluhopisem byla stanovena v rozpětí pouhých 0,002–0,003 %. Švédsko experiment s FTT v roce 1991 jako neúspěšný opustilo. Je rozumné poučit se z minulých zkušeností a nevcházet znovu do slepých uliček.

Česko je proti Nicméně politický požadavek na další rozpracování konceptu FTT se letos v březnu dostal do tzv. Paktu pro euro, který se následně stal tzv. Paktem pro konkurenceschopnost. Ponechejme stranou, že těžko najdeme v hospodářských dějinách příklad, kdy by zavedení nové daně zvýšilo konkurenceschopnost. Důležité je, že na začátku června podpořila většina poslanců Evropského parlamentu myšlenku FTT jako dodatečného zdroje, který by od roku 2014 umožnil navýšení rozpočtu EU o 5 %. A Evropská komise má v dohledné době předložit hodnocení dopadů všech možných "nových zdrojů EU".

Česká republika zastává v době krize konzistentně skeptický postoj k dodatečnému zdaňování bank a jako jediná země EU si v roce 2010 díky úsilí tehdejšího premiéra Jana Fischera vyjednala explicitní písemnou výhradu k zavádění všemožných poplatků a daní pro finanční sektor.

Bylo by dobré, aby i přes stupňující se tlak zvenčí Česko tento rozumný postoj udrželo. Nebylo by nic horšího než nákladně dojednanou výjimku z těchto daní pod tlakem zemí s rozvráceným finančním sektorem obětovat. Už tak si pácháme na sobě dost škod sami, je zbytečné další škody importovat zvenčí.

To vše platí bez ohledu na fakt, že se zatím hovoří o FTT či FAT v "malé výši" a s "malou sazbou", které by měly přinést na úrovni EU cca 20–25 miliard eur příjmů. Vsadím totiž svůj plat na to, že pokud bude takováto daň jednou zavedena, tak na rozdíl od Švédska nejen nebude v dohledné době zrušena, ale její sazba v čase už jen poroste.

Ing. Mojmír Hampl, PhD., viceguvernér ČNB

Vytisknout článek	Odeslat článek emailem

Komentáře k příspěvku

Počet komentářů: 1, poslední 14.07.2011 12:52

14.07.2011 12:52 | co je banka (vaclav stocek)