články

Možnost změny pravomocí či způsobu ustavení každého státního orgánu, včetně Ústavního soudu, je legitimní, pokud bude dosažena demokratickými pravidly.

Rozdělení moci mezi jednotlivé státní orgány je věcí suveréna, kterým je v demokracii lid. V demokracii je Ústavní soud (ÚS) kritizovatelný jako každý jiný orgán. Jen totalita vylučuje veřejnou kritiku státních orgánů.

Rozhodnutí ÚS jsou často kritizována právníky, včetně soudců obecných soudů i ústavními soudci samými, kterým je umožněno zveřejnit svůj názor, pokud je většina přehlasuje. Rozhodnutí ÚS jsou závazná pro svůj mocenský charakter, nikoli protože by nutně byla správná.

Problém našeho ÚS není v jeho ústavních pravomocích, byť jsou široké. Problémem je, pokud si začne přivlastňovat pravomoci ústavou mu výslovně nedané. První Ústavní soud byl zřízen čs. ústavou z roku 1920 a hned po něm rakouský Ústavní soud. Jejich hlavním účelem byla ochrana ústavy před jejím narušením obyčejnými zákony.

Náš Ústavní soud však zrušením ústavního zákona o předčasných volbách roku 2009 opustil tuto linii. Ústava pro něj již není směrodatná a nově si za vrchol práva vybral jen její materiální ohnisko – nejasné a nedefinované. Ideální platforma pro posílení moci. Ústavní soud vážně zpochybnil i svou druhou úlohu ochránce základních práv, když zrušením voleb odebral miliónům občanů právo volit v již vyhlášených volbách.

Působnost každého státního orgánu musí být výslovně založena na ústavě či zákonu. Pokud státní orgán jedná mimo svou působnost, zasáhne Ústavní soud. Sám však tato správná pravidla vůči činnosti jiných státních orgánů u sebe neužívá. A v tom je hlavní problém našeho ÚS. Ne v psané ústavě, ale v jeho výrazném aktivismu, kterým vybočuje mimo naši ústavu i tradice evropského ústavního soudnictví.

Zdeněk Koudelka, právník

Vytisknout článek	Odeslat článek emailem

Komentáře k příspěvku

Počet komentářů: 1, poslední 13.06.2011 18:03

13.06.2011 18:03 | Protidemokratický, a tudíž protiústavní... (Petr Holanec)